A SOUND OF THUNDER - It Was Metal
Manowarovsky okázalý název A Sound Of Thunder dává tušit, že hlavní hudební podstatou této americké kapely bude heavy metal. Taková je i realita, nicméně nezanedbatelné přesahy do power metalu umožňují pohodlné zařazení této novinky do našeho seriálu. Titul alba „It Was Metal“ naštěstí neznamená, že by Amíci najednou konvertovali k popu nebo něčemu podobnému, na druhou stranu se v jejich tvorbě opravdu naleznou mimo-metalové stopy, a to konkrétně hardrockové. Kapela ASOT (což je zkratka rozšířená mezi jejími fanoušky) každopádně šlape na plný autorský pohon, jelikož existuje deset let a aktuální fošna je již sedmým metalografickým zářezem. Hlavním tahákem této party je zpěvačka Nina Oseguada, která má v hrdle brusku a nebojí se ji akčně použít. Právě díky ní se album dobře poslouchá, a to i ve chvílích, kdy hudební základ nenabízí nic extra zajímavého. K obyčejnějším skladbám patří třeba hned úvodní „Phantom Flight“, kde poněkud sušší heavíkové řezivo osvěží alespoň povedené sólo. Lépe si vede navazující „Lifebringer“ s vrstevnatým děním, zahrnujícím svižné tempo, dlouhou vyklidněnou mezihru, thrashové prvky i hrátky s „vesmírnými“ zvuky. Rozmanitost nahrávky je dále rozvíjena klasickými hammondkami (např. „Second Lives“), foukací harmonikou (viz intermezzo „The Crossroads Deal“, které mimochodem připomene – stran stylu poněkud nečekaně - poslední řadovku dalších Amíků Ministry) nebo mírně obligátními groovy riffy a arabskými motivy („Tomyris“). Díky hravým kytarám se dobře poslouchá „Fortress Of The Future Race“, pochodovým rytmem s chytlavě klenutým refrénem vibruje píseň „Els Segadors (The Reapers“)“, nejsilnějším řízem pak oplývá song „Charles II“, ve kterém se dočkáme libých vyhrávek, stejně jako působivě uječeného zpěvaččina výkonu. Je pravda, že hodinová plocha alba nedokáže udržet přímou pozornost po celou hrací dobu, dílo přesto několik dobrých momentů nabízí a za poslech stojí už jenom kvůli vokálnímu výkonu Niny Oseguady.
6,5/10
YouTube ukázka - Lifebringer
STAR ETERNAL - Archetypica
S novou deskou australské kapely Star Eternal je to malinko složitější. Její úvod v podobě titulní skladby „Archetypica“ by člověka málem odradil od poslechu, a to z důvodu mizerně znějících mužských hlasů. Ty zastává několik hostujících jmen, včetně multiinstrumentalisty a skladatele kapely Timothy Bainbridge, přičemž zrovna poloha prezentovaná v první položce povedená není. Úplně jasná situace nenastává ani v rovině hudebního ukotvení, kdy kromě power metalu uslyšíme moderní nebo gotické vlivy, prog, growling či okázalé orchestrace. Dobrou zprávou je, že krom ostatních stojí za mikrofonem také pěnice Jennifer Borg (Divine Ascension), jejíž přednes je zcela v pohodě a vždy znamená osvěžení dané skladby (kéž by byla vytěžována daleko více). Týká se to kupříkladu příjemně uvolněné písně „The Iron Curtain“ (kterou Jennifer i napsala), kde krom zpěvaččina hlasu potěší klidně vedená mezihra nebo líbivé vyhrávky. Na hutnější strunu zabrnká navazující „Critical Impasse“, přidají se také elektronické prvky a postupné zrychlování. V tu chvíli nejsou dojmy z alba až tak špatné (k dobrým momentům musíme přičíst také počinek „A Perfect Storm“), proto je škoda, že ve skladbách „Stringers“ a „Taken“ zase zazní nervy-dráždící polohy mužského hlasu. Kvalitativní potenciál nahrávky tím značně klesne a nic moc již nezachrání obstojné vokální linky v „Sign Out“, rockově pohodové sólo v „Glory Of The World“ nebo závěrečná symfo-instrumentálka s působivými úvodními, potažmo opět elektronickými motivy. Je evidentní, že určitý kus skladatelského střeva v australském autorovi vězí, bylo by však vhodné „vyříznout“ slepé části, které prozatím brání plynulému toku slyšených tónů.
6/10
YouTube ukázka - Archetypica
PELLEK - Absolute Steel
Když pomineme kompilace, které tento norský zpěvák vydává a jejichž počet a obsah jde mimo mé chápání, lze u Pelleka pozorovat jistý kvalitativní posun, jenž probíhá na jeho regulérních řadovkách. Zatímco album „Cloud Dancers“ (2014) byl čirý průměr, předloňská fošna „A Marvelous Method Of Reclusion“ si už víceméně nevysloužila jízlivé poznámky. A podobně je na tom letošní počinek, který navzdory hrozivě tupému názvu „Absolute Steel“ přináší obstojný hudební obsah. PelleK (vlastním jménem Per Fredrik Åsly) jako autor přitom tentokrát nekráčí po introvertních rockových končinách, ale přesouvá se na strikní powermetalové území (odtud zřejmě původ titulu, ale stejně) s všudypřítomnou výpomocí synťákových orchestrací. Ty jsou poněkud generické, na druhou stranu tvoří adekvátně opulentní složku ke zpěvákově rozsahu, jenž své oktávy rozdává na potkání (nejčastěji formou narcistních videí na youtube). Výskat si začne již v první písni „Darker Than Black“, na druhou stranu nejde za hranu exhibice a nechává instrumentaci, aby s ním sehrála rovnocennou partii. Skladby působí na první dojem jednolitě, postupem času z nich ale začnou vystupovat drobné fígle a špeky, které jsou dostatečnou motivací k vícero poslechům. Líbivých vokálních kliček se kupříkladu dočkáme v položce „You Will Be A Star“ či pravděpodobně nejhitovější skladbě „Future Soldier“. Hudební vychytávky ukrývají "Live And Let Live" (elektronika), "Rebirth" (folk) či "So Long and Thanks For All The Windchimes" (soundtrackový feeling). Protože rytmický základ jede nejčastěji po vyšších rychlostních stupních a album zároveň není dlouhé, poslech Pellekovy novinky celkem odsýpá a dokazuje, že tento týpek není jenom marketingový manipulátor, ale ve skutečnosti také slušný autor a umělec.
7/10
YouTube ukázka - Absolute Steel
|
