Vyšel nový Lenny Kravitz, docela bez velkého humbuku, což nebylo dříve jeho zvykem... Ona totiž megahvězdná éra tohoto umělce už pominula, protože jeho poslední skutečně velkou deskou bylo album „Lenny“ a to vyšlo už v roce 2001. Ne že by následující nahrávky byly špatné, to ne, ale jejich síla ani dopad se nemohl rovnat počinům jako „Are You Gonna Go My Way“, „Circus“, „5“ a zmíněné „Lenny“. Přesto, že ten kvalitativní i komerční propad posledních alb byl vcelku znatelný, je nutné přiznat, že Kravitz nikdy nešel pod určitou úroveň a nepouštěl se do bůhvíjakého experimentování, které by jeho hudbě spíše uškodilo.
Proto i novinka „Raise Vibration“ nese jeho nejtypičtější znaky a těžko tak budete hledat momenty, které by byly překvapující. Kravitz totiž šlechtí svůj výraz a modeluje ho do stále stejné podoby. Ten recept, se kterým přišel na svých raných albech „Let Love Rule“ či „Mama Said“ se do dnešních dnů nezměnil. Stále slyšíte ten žhavý mix hard rocku, funky, soulu a drobné útržky šedesátkové psychedelie, nad kterými se klene typický Kravitzův vokální projev. Posluchač tedy jasně ví, co čekat a to už od úvodní pěvecké exhibice (trochu zbytečně afektované) ve „We Can Get It All Together“.
Že by ještě Kravitz dnes přišel s tak překotným a energickým riffem jako ve slavné „Are You Gonna Go My Way“, kdy působil na scéně jako zjevení, to se dnes už rozhodně čekat nedá. Léta se totiž sází na jiný druh singlů a aktuální „Low“ v tomto trendu pokračuje. Opět je zvolené magnetizující taneční tempo, které dokáže Kravitze pasovat do pozice rock n`rollového Michaela Jacksona. Tentokrát ale pilotní singl nemá takovou sílu, jako tomu bylo v případě „The Chamber“ z minulého alba „Strut“. Nijak nevyčnívá nad ostatní skladby, které jej dokonce leckdy zastiňují. Už když si vezmeme velmi zajímavou titulní „Raise Vibration“, kde Kravitz opět vytáhne pár riffů, kterými kdysi skládal poctu svému největšímu oblíbenci Jimimu Hendrixovi, aby na konci celou skladbu naprosto otočil a nechal atmosféru strhnout do jakéhosi kmenového rituálu.
Pokud budeme mluvit o těch nejpovedenějších skladbách, tak je třeba rozhodně zmínit druhou singlovku „It`s Enough”, která má sice podobný styl jako “Low”, ale její refrén je přece jen o něco silnější a vkusně zaranžované dechy ji pasují na jednoho z favoritů alba. K těm bude patřit i výborná balada “Johnny Cash” (komu je asi věnována…?) a odlehčená “5 More Days `Til Summer”, ze které už jen pomocí akustických kytar sálá žhavá letní atmosféra a jenž také obsahuje jedno z nejlepších kytarových sól na desce. Nakonec docela sympaticky působí i závěrečná soulová balada “I`ll Always Be Inside Your Soul”, která se bude určitě dobře vyjímat někdy kolem třetí hodiny v nejednom zapomenutém baru…
Velkým minusem desky je pak její délka, která přesahuje hodinu čistého času. Méně by v tomto případě znamenalo více a kdyby nahrávka byla osekána o vcelku nenápadné a zbytečně utahané skladby jako “Ride” či “The Majesty Of Love”, určitě by to nebylo na škodu. I kvůli tomu (samozřejmě nejen kvůli tomu) se nikdy “Raise Vibration” nemůže řadit mezi nejlepší Kravitzova alba.On sám už moc dobře ví, že své majstrštyky nepřekoná, ale nová díla předkládá takovým způsobem, že se mu toho v podstatě moc vytknout nedá.
|
