Symfonický keltský metal, to je škatulka, kterou se prezentuje kanadská zpěvačka Leah. Ještě bych doplnil pojmy jako pohádkový nebo fantasy, protože po lyrické stránce je (nejen na novince „The Quest“) její hudba přesně taková. Leah má za sebou dvě desky a je přezdívána „metalová Enya“ (já tak říkal Devinu Townsendovi…), kvůli éteričnosti a pohádkové auře, která zdobí její tvorbu. Pozoruhodný je výčet osobností, které se na novém albu podílely - bývalý bubeník Delain Sander Zoer, současný kytarista zmíněné kapely Timo Somers, baskytarista Barend Curbois, známý z koncertní spolupráce s Blind Guardian, flétnista a dudák Troy Donockley z Nightwish a na arabské nástroje saz a oud (mandolína) hraje Chen Balbus z Orphaned Land. Produkce se ujal Oliver Phillips (Delain, Serenity), album mixoval Jacob Hansen (Volbeat, Amaranthe, Evergrey). Krásnou fantasy obálku desky vytvořil Jan Yrlund (Korpiklaani, Battle Beast, Apocalyptica). Tohle vše slibovalo nadstandartní zážitek a opravdu velkou desku.
Úvod patří velkolepému titulnímu desetiminutovému opusu, melodický metal se tu potkává s moderními, téměř djentovými, riffy, které dávají skladbě potřebnou údernost. Z mnoha pasáží písně zní orientální melodie, jež doplňují jinak výraznou symfonickou atmosféru skladby. Produkce je opravdu masivní a množství prvků nejde vstřebat na první poslech a „The Quest“ zní jak zhudebněná RPG hra či fantasy film. Nad tím vším ční to nejdůležitější – Leah. Zvládá skutečně všechny možné styly zpěvu. Od operního až po řekněme rockový výraz.
Po úvodní skladbě má člověk pocit, že poslouchá skutečně cosi neobyčejného, co se vymyká současné metalové produkci se zpěvačkou v čele. Bohužel tenhle pocit postupně mizí. Košatá i překvapivá „Edge Of Your Sword“ drží pohádkovou náladu, ale hudebně i stylem zpěvu se hodně blíží Within Temptation. A tahle podobnost trochu ruší celkový zážitek. Refrén pro změnu připomene Lacunu Coil ve fantasy kabátě. Následuje překvapivé a fešné kytarové sólo, které jako by sis Timo Somers přinesl ze svých Delain, nechybí ani motivy, které potvrzují přezdívku Leah. S „Lion Arises“ sklouzne album k takové symfo-metalové „pohodě“, která zní krásně, ale ze židle nezvedne, ačkoliv flétna Troye Donockleye vždy vykouzlí krásnou melodii a pokud se k tomu připojí i Somersovo kytarové sólování jedná se o skvělá oživení jednotlivých skladeb. „Ruins Of Illusion“ je velmi vkusná a povedená balada se zajímavou melodií a nápaditým zpěvem, ovšem poté následuje další „krotká“ skladba „Labyrinth“ a pak další a další.
Deska v druhé polovině ztrácí trochu energii a je až moc „hodná“. Najednou je z „bombastické“ desky usedlá, i když symfoničnost je stále všudypřítomná. Jen jsou skladby obyčejnější a pomalejší. Chybí hit nebo něco, co by posluchače před závěrem alba ještě nakoplo.
Leah uvádí jako své vzory Within Temptation, Nightwish, Lacunu Coil, After Forever, ale taky Devina Townsedna či Dream Theater. Se jmény kapel souhlasím, jejich vliv je více než patrný, ovšem další zmíněné umělce tu prostě neslyším. Album má všechny předpoklady být skvělou nahrávkou. Nahráli ho výborní muzikanti, disponuje parádním zvukem, má krásnou grafiku, epičnost a vynikající zpěvačku. Přesto není „The Quest“ ničím výjimečným. Až příliš často opisuje od stylových souputníků a ke své škodě nenabízí žádný vyložený hit, který by si posluchač broukal, a nutil ho, si desku pustit znovu. Výslednou nadprůměrnou známku si však nahrávka zaslouží, zejména za první polovinu desky a především za vynikající titulní opus, který je přesně tím, co by od Leah člověk čekal. Výpravou do světa hudební i lyrické fantasie.
|
