SHADOWKILLER - Guardians of the Temple
Amíci Shadowkiller se po třech letech vrací s novou studiovkou, na které se ani v nejmenším neodchylují z rukopisu předešlých počinů, naopak jej potvrzují, prohlubují a chvílemi se v něm malinko ztrácí. Za touto kapelou stojí trojice hudebníků v čele se zpěvákem Joe Lisztem (všichni jsou mimochodem spojeni se spolkem Ancient Empire, jehož nové album dělí od novinky Shadowkiller pouhé tři dny), a je znát, že tito borci mají evidentní sklon k výpravnosti. Nikoli však aranžerské, ale skladatelské, kdy jednotlivé skladby pečlivě budují (stopáž nad sedm minut není výjimkou) a až s dětským zaujetím si hrají s jejich tempy a dynamikou. Na tuhle strategii je nutné se připravit a mít na ni adekvátně trpělivou náladu, potom není vyloučené vnitřní napojení a stoupající inklinace ke slyšenému obsahu. Autoři jdou posluchačům naproti řadou líbivých heavymetalových vyhrávek či melodických sól, méně empatičtí jsou ve zmíněné časové rovině, jejíž velkorysost je spíše kontraproduktivní, což stejnou měrou platí pro celé – bez pěti minut hodinové – album. Už někdy kolem jeho poloviny mi dochází pochopení pro autorskou taktiku a naopak se mohutně prosazuje zívající reflex. Skladby proto raději poslouchám jednotlivě, kdy jsem více schopen ocenit jejich pozvolnou gradaci a zároveň odhalit méně přístupné tvůrčí fígle. Ty jsou přítomny (jejich nejsilnější koncentraci nabídnou písně „1600“, „The Last Templars“, „Into The Blight“ a „The Garden Of Persephone“), z celkového pohledu ale album postrádá dostatek vtahujících okamžiků, které by volaly po opětovném spuštění, za což stejným dílem může i ne zcela dokonalý sound.
5,5/10
YouTube ukázka - 1600
SOULHEALER - Up From The Ashes
Finové Soulhealer se prezentují jako melodický metal. To sice sedí, ještě přesnější je ale škatule melodický heavy-power, a to zhruba ve stylu Němců Primal Fear. Předností této kapely je chytlavá kytarová hra, která osvěžuje poslech velkým množstvím líbivých vyhrávek a sól, jimž kontrují ostré heavíkové kytary a šlapavá až svižná rytmika. Režné riffy rozčísnou již úvodní titulku, přidá se také povedená vokální klenba v bridgi. U zpěvu je ovšem nutné trochu se pozastavit. Týpek jménem Jori Kärki je ucházející ve středních polohách, při šplhání do výšek ale rychle naráží na své limity a působí malinko zajíkavým dojmem. Tento nedostatek se nejvíce projevil právě v první skladbě, stejně jako v předposledním příspěvku „Am I In Hell“. Protože se ale Kärki většinou drží rozumně při zemi nebo mu nejednou přijde ku pomoci kytarový parťák Teemu Kuosmanen, nejde o nic zásadního a další písně je možné si bez problémů vychutnat, zvlášť ty nadmíru povedené, jako je orientem načichlá položka „Sins Of My Father“, kde dojde na žánrové přesahy k thrashi i speedu, dobře se poslouchá také refrén, což není u této party vyloženě pravidlem. Další z dobrých chorusů najdeme v svižném kousku „Prepare For War“ nebo v písni „The Final Judgement“, která je ve spojitosti s parádním sólem vrcholem nahrávky. Závěrečný vál „Land Of The Free“ pak do stylové hry přihodí groovy kytary, halasněji pojatý refrén a další chytlavé sólo. Kladný náboj této desky tím definitivně nabyde na převažující síle, která má potenciál přitáhnout slušné množství heavy-powermetalových fanoušků.
6,5/10
YouTube ukázka - The Final Judgement
AMBEHR - Here You Are
Arménci Ambehr původně začínali jako thrash-deathový spolek, postupně však přehodili žánrovou vyhýbku a dnes se prezentují jako power-folk. A nutno říct, že velmi zajímavý. Předností alba „Here You Are“ je propojení obou zmíněných stylů, které není prvoplánové jako u jiných těles (např. u Argentinců Triddana), ale organické, konstruktivní a zábavné. Dalším kladem je vokální variabilita, kdy se u mikrofonu střídá jak pěnice Marina, tak basák Art. Jejich čisté projevy navíc doplňuje a cappellové mrumlání, kterému je rovněž nutné přiznat – jakkoli podobný styl zpěvu normálně nemusím – smysluplnou a tvořivou hodnotu. A protože si Arménci vedou dobře i jako skladatelé, stává se obsah alba velmi poslechovým zážitkem. Zaujmou hned úvodní kusy „A Reason To Fight“, „Halloween“ a „Black Hole“, všechny jištěné rychlými tempy a nápaditou stavbou (do podobné sekce můžeme rovněž zařadit předposlední „Of The Eternal“). Autorům ovšem svědčí také uvolněnější rytmy, jako je např. ve valčíkovém taktu vedená píseň „Araqel, Mushegh“ nebo pohodovka „For Your“, potažmo hravé rockovky „Steps We Made Along“ a „Rainbow“. Všechny zmíněné skladby disponují svěží energií, a tak člověk kapele rád odpustí i několik obyčejnějších příspěvků („Here You Are“, „Don´t Go“). Kvalitní práce zde ale převažuje (včetně povedeného soundu), a proto je vhodné novinku party Ambehr bez větších cavyků doporučit.
7/10
YouTube ukázka - Abandoned
|
