Minule jsme čekali na novou desku dlouhých sedm let, nyní tu máme čerstvou nahrávku již po dvou letech. Má to nějaký vliv na její úroveň? Kdepak! Norští Madder Mortem jsou totiž zárukou kvality. „Marrow“ je sedmým albem této excentrické kapely, jejíž rukopis je jasně rozpoznatelný, jak hudebně, tak pěvecky. Zpěvačka Agnete Kirgevaak totiž vládne hlasem, jaký se rodí jednou za spoustu let. Její hlas pohladí, emotivně zesmutní, ale také se agresivně zakousne a zakřičí tak, že vás zamrazí po celém těle. A takové je i celé „Marrow“. Ukazuje jemnou, téměř prog rockovou tvář kapely, ale rovněž pořádně provětrá metalistovy sluchovody.
Po milém intru „Untethered“ přichází „Liberator“, který je typickou ukázkou hudby Madder Mortem. Metalová alternativa. Rockový zvuk se střídá s metalovými riffy a emotivní Agnete rozdává pěveckou radost. Refrén je hitový. Zpívá ho skoro celá kapela, přičemž následuje parádní kytarová vyhrávka, která dává celé skladbě tvář a poté přijde riff, který má na konci písně skutečně drsné parametry. „Moonlight Over Silver White“ na počátku zpomalí a nabízí houpavý groovy riff. Jenže pak přijde pasáž s mužským vokálem BP Kirgevaaka (bratra Agnete). Už v začátku tedy kapela zabrnká na posluchačovy emoce. Skladba je i nadále velmi vypjatá a střídají se v ní téměř nu-metalové postupy s melancholií a prog rockem. Jsou to všechno prvky, které člověk od Madder Mortem očekává a již ho nijak nepřekvapí. Ovšem to, jak to skvěle funguje je nenapodobitelné a pro kapelu určující.
Smutné, smutňoučké je jemné srdceryvné vyznání „Until You Return“, jeho křehkost kontrastuje s tvrdými riffy ve stylu Meshuggah. Skladba postupně vrcholí a přináší takřka duchovní zážitek. Desku rozsvítí nejtvrdší kousek „My Will Be Done“, který dokáže pořádně rozhýbat. Zpěv si rozdělí sourozenci Kirgevaakovi téměř rovnoměrně. Chvílemi se rozpoutává skutečné nu-metalové peklo, kdy riffy oscilují někde mezi Slipknot a Korn. Jenže Madder Mortem jsou daleko sofistikovanější a jejich hudba je pro mnohé velmi zamotaná a Agnete svým zpěvem někdy připomíná ženský ekvivalent Serje Tankiana. „Far From Home“ dostala krásný animovaný klip a jako reprezentant desky se i celkem hodí. Jemná stránka kapely je tu ostře v momentech přerušena kytarovými útoky a celkově působí velmi dramaticky. Titulní věc hudebně sklouzává téměř až k stoner doom metalu a její ústřední riff má sílu buldozeru. Jenže Madder Mortem nejsou kapelou, co chce posluchače převálcovat. Spíše ho provést celou škálou hudebních pocitů. I proto je skladba velmi progresivní a nabídne (ať už v rytmice nebo v kytarách) spousty více či méně zřejmých vychytávek. Agnetin výkon nemá cenu komentovat, tahle ženská je naprosto úžasná! Tentokrát není možná tak výrazná jako dříve, ale více funguje jako další hudební nástroj. „White Snow, Red Shadows“ je rychlá, hravá a opět na mysl přijde Serj Tankian a System Of A Down, ovšem ve více rockové podobě. „Stumble On“ je naopak snad nejvíce prog rockovou věcí na desce. Poměrně odlehčená píseň se zajímavými kytarami a rytmikou zejména v druhé polovině stopáže. Skvělé jsou rovněž hromadné vokály celé kapely v závěru a Agnetin křik z dálky. Nepočítaje outro „Tethered“ je poslední skladbou devítiminutová „Waiting To Fall“, která zaujme skvělými melodiemi, emocemi a hudbou na pomezí alternativního rocku a doom metalu.
„Marrow“ je nesmírně promakaná deska a může se pyšnit o něco bohatší produkcí než její předchůdce. Hudebně neznamená pro Madder Mortem nic revolučního, protože je na jedné straně přímým hudebním pokračovatelem „Red In Tooth And Claw“ a na straně druhé se vrací až do hluboké minulosti kapely, například ve více doomovém zabarvení některých písní. Opět se mi o něco více líbí práce s vokály, ať už s těmi sborovými, i tam, kde dohází k většímu zapojení BP Kigevaaka. Mader Mortem jsou jedineční a jejich hudba je unikát. Výborná deska.
|
