Debutové album brazilských Deep Memories "Rebuilding Th Future" je kompletně dílem multiinstrumentalisty a producenta Douglase Martina,který je hlavní postavou tohoto "one man" projektu". Na to, že je album nahrané a vyprodukované jediným člověkem, zní velice dobře. Téměř se ani nepozná, že jej nenahrálo více lidí. Zvuk sice není prvoligový – není vybroušený a čistý jak jsme zvyklí u nahrávek, vycházejících u velkých metalových labelů. To však není na škodu, protože určitá špinavost a nedokonalost soundu k hudbě Deep Memories patří. Metal zde absorbuje přívlastky jako death, doom, black, ale i gothic. Celkově se deska snaží o to být velmi atmosférická, například v klávesových aranžích či v dlouhých zadumaných plochách. Hodně mi hudba připomíná kapely z první poloviny devadesátých let, kdy death metalu zpomaloval a začaly se do něj přimíchávat gotické prvky, z čehož se zrodil death/doom metal. Paradise Lost, My Dying Bride či Anathema mohou být pro Douglase Martina inspirací, jejich vlivy jsou na desce velmi patrné.
„Rebuilding The Future“ je většinu stopáže uvězněná ve středním až pomalém tempu. Skladby mají klidné pomalé rozjezdy, poté se orientují více do gothic metalu nebo death/doomu. Chybí tu moment překvapení nebo skladba, která by desku skutečně „nakopla“. I když k žánru patří pomalé tempo a je kladen důraz na melancholii a atmosféru, pocit, že album tak trochu „spí“, nemizí. Douglas Martin pracuje se střídáním čistého a extrémního zpěvu, má poměrně solidně silný growl, avšak často se jeho hlas dostává až k havranímu hlasu, kterému sluší black metalových vodám.
Po textové stránce je album takové, jak se dá u žánru očekávat - melancholické, nepostrádající myšlenku. Už samotný název kapely je pro texty charakterizující, Douglas Martin o tom říká:
„Když čteme tato slova, vyjevíme si vzpomínky na významné okamžiky naší existence jako onemocnění a smrt, zklamání, posedlosti, momenty paniky a deprese. To je lyrický námět Deep Memories - zjistěte, co tyto vzpomínky vytvářejí, produkují a ovlivňují v intelektuálním, sociálním a duchovním charakteru lidské rasy.“
Na „Rebuilding The Future“ naleznete zamyšlenou muziku na podzimní večery a především milovníkům melancholie a výše zmíněných veličin počátku devadesátých let může přijít vhod. Deska obsahuje dobré nápady, zajímavé riffy či melodie. To vše se však ztrácí v celku, který postrádá lehkost a určitou živelnost. Skladby jsou si velmi podobné a není moc okamžiků, které by nutily si nahrávku pouštět znovu. Solidní deska, která se mi však hluboko do paměti nedostala.
|
