Ve stejném roce, kdy vyšlo album „The Angel And The Dark River“ vydali My Dying Bride kompilaci „Trinity“, na které shrnuli všechna doposud vydaná „épéčka“ a hned o rok později přišla další řadovka „Like Gods Of The Sun“, která byla pro kapelu dosti zásadní...
Těžko říci, jestli to vyplynulo ze snahy být přijatelnější pro širší publikum, ale skladby na albu jsou kratší, než bývalo u skupiny zvykem a svým způsobem jsou i jednodušší. Tou dobou byli už My Dying Bride velmi úspěšní a byl o ně velký zájem. „Like Gods Of The Sun“ sice neuhnulo z doom metalové linie, ale představilo poměrně líbivější hudbu než její předchůdci. Přibylo gotiky a rovněž Aaron více „zpíval“. Zvuk byl čistší, po někdejší špinavosti toho příliš nezbylo.
Typicky pomalý doomový rozjezd titulní skladby je následně umocněn brutálním řezavým riffem, doprovázeným působivou hrou varhan. Jinak zcela typická My Dying Bride skladba, která i přes tvrdost odhalí „příjemnější“ sound desky. Trochu komplikovanější přístup přinese „The Dark Caress“, po vlažném úvodu zazní trhané riffy a následný gothic metalový zvrat, kdy klávesy hrají prim a atmosféra je temnější a temnější. Velký prostor také dostávají housle Marka Powella. Skladba se různorodě vlní a vlastně je na poměry žánru svižná a zábavná. V neštěstím prodchnuté „Grace Unhearing“ zaujme především sólová kytara, která dává skladbě velmi osobité kouzlo. Rovněž se dostavuje podobný pocit smutku, jako bylo zvykem u starších nahrávek kapely.
Nejdelší kousek alba s poetickým názvem „A Kiss to Remember“ má „pouhých“ sedm a půl minuty, začátek je rychlý a posluchače o to více zaujme. Střed skladby naopak uvízne v plazivém tempu, které přeruší až osamocené klávesy a následné zrychlení. My Dying Bride umí skládat dobré písně a moc dobře již v této době věděli, že je třeba pracovat s dynamikou skladeb. I proto se tempo hudby často mění, aniž by vymizel doom metalový duch. Rovněž ale kapela písně příliš nekomplikuje a poslech „Like Gods Of The Sun“ tak není vůbec obtížný, ba naopak. Sice přibylo kousavých riffů, ale částečně zmizela těžkost a naléhavost předešlých počinů.
Největším hitem desky a jednou z nejvýraznějších skladeb historie kapely je „For You“. Vznikl k ní videoklip a pro tyto potřeby byla i skladba zkrácena, přitom na desce má lehce nad šest minut. Jako by se My Dying Bride chtěli (nebo to byla vůle labelu?) dostat do vyšších pater popularity. Píseň je smutná, nešťastná a zcela zde vyniká Aaronova schopnost se zcela vcítit do textu. S každým slovem jako by se mazlil a propůjčoval hudbě svou duši. Hudebně je „For You“ poměrně přímočarý kousek, který však střídá velmi pomalou a svižnou polohu. Hodně velkou parádou jsou krásně znějící housle a nesmírně melancholický kytarový riff. Skvělý je děsivý úvod „Here In The Throat“, který jako by kapela vytáhla z nějakého hororu. Dále následuje pořádně nářezová část, kdy si snad každý metalista pohodí hlavou. Skladba zaujme i trochou symfoničnosti a neustálým riffováním. Jeden z vrcholů desky. Závěrečná „For My Fallen Angel“ je překrásnou orchestrální baladou, ve které roztaje i největší tvrďák. Vychází z básně „Venuše a Adonis“ od Wiliama Shakespearea a její klávesy a housle stačí k dokonalé kráse. Aaron jen recituje a pocit smutku střídá údiv nad tím, jak jsou My Dying Bride skladatelsky talentovaní.
I když „Like Gods Of The Sun“ pokračuje v nastoleném stylu My Dying Bride, kapela zní přístupněji více než kdy dříve. Přibylo gotiky a skladby se zkrátily. Zvuk je jemnější, avšak kytary paradoxně řezavější. Kapela si připsala další výbornou desku a vyrazila na turné s Therion, Sentected či Orphanage. Poprvé však musela řešit personální problémy. Z kapely odešel bubeník Rick Miah a následně i houslista a klávesák Mark Powell. Na turné My Dying Bride vypomohl bubeník Mike Unsworth, kláves se ujala Yasmin Ahmid z Ebony Lake... a klasická éra My Dying Bride skončila....
|
