Finští mladíci External sice začínali s thrash metalem, ale protože členové kapely mají rádi mnoho stylů, jejich hudba postupně nabrala směr k progresivní sféře rocku a metalu. Ne snad, že by External hráli prog metal ve stylu Dream Theater, jsou progresivní spíš v samotném přístupu k tvorbě. Deska má pouze šest skladeb a každá z nich je v trochu jiném žánru, což může posluchače trochu mást, ale External prostě rádi boří hranice mezi styly. Textově se dotýkají současnosti - sledují lidskou přirozenost v digitálním světě a vztah člověka k sociálním médiím a moderním technologiím.
Jak bylo řečeno, na desce je šest písní a žánry se v nich mění velmi často. Úvodní „The Escapist“ je klidná prog rocková skladba, plná detailů a příjemné atmosféry. Může připomenout kytarovými melodiemi například Anathemu a to i spojením mužského a ženského zpěvu. V závěru však píseň metalově „těžkne“ a člověk má pocit, že přijde cosi zlého. A to zlé plynule přeroste v „I Through Eyes Can See“. Najednou se ocitáme v úplně jiném hudebním světě. Tady vládne thrash metal moderního střihu a zpěvák Aleksi štěká slova jako pravověrný thrasher. Jeho hrubý vokál se však střídá i s melodickým a píseň na několika místech zklidní, aby nechala vyniknout melodie.
„Parasight“ disponuje úvodem s trhanými math rockovými riffy a zaujme především výrazným refrénem. Aleksi ve slokách zpívá krásně čistě, ale právě v refrénu získává jeho hlas špinavější odstín. Jako by si před ním zakouřil pár cigaret a pak ho šel nazpívat. Zdá se, že touto skladbou se kapela definitivně snaží zakotvit v progu. Opět se dostává na povrch vliv Anathemy a prostor získá i zpěvačka Anna. Ten má i v nejdelším a nejpestřejším kousku, osmiminutové „Rusting Out“. Prog rock, trocha gotiky, ale také thrash a dokonce i mathcore. Překvapí i orientálně znějící pasáže a závěrečný melancholická část, kdy Aleksi a Anna zpívají společně a dobarvují tak pestrou skladbu, která musí udělat radost snad každému fandovi progresivní muziky.
Space klávesy nás dovedou až do agresivní „Slave Of One´s Own Creation“. Thrash se tu potkává s progem a má pořádný groove. Aleksiho zpěv a řev zní velmi přirozeně bez jakýchkoliv dalších úprav a často mám z nahrávky pocit, jako by byla nahrána živě, což samozřejmě není pravda, ale zvuk desky se mi velmi zamlouvá. Není plastický jako většina dnešních nahrávek. Album končí tam, kde začalo. Závěrečná „The Beautiful Void“ je klidná jako úvodní skladba desky a trochu i opakuje některé její motivy. Píseň krásně vrcholí a External v tu chvíli znějí jako zkušená velká kapela.
„The Blurry Horizon“ je skutečně pozoruhodná prvotina. První poslech může totiž působit, že posloucháte splácaný dort různých stylů, ale postupně zjistíte, že to dává smysl a hlavně je to zábavné. External vědí, kdy přitvrdit, kdy zaujmout rozvětveností písní nebo kdy zacílit na posluchačovy emoce. Příjemné překvapení, které si zaslouží pozornost.
|
