Hudba je výlet skrz duši, srdce. S hudbou můžeme zkoumat sami sebe, ale také poznáme celý svět.
Někdy narazíte na desku, kterou máte tendenci trochu podcenit. Tak jsem to měl s Italskými GC Project. Za tímto názvem stojí jediný muž – Giacomo Calabria a „Two Of A Kind“ je jeho/jejich druhá deska. Složil hudbu napsal slova, nahrál bicí, s dalšími nástroji mu pomohli četní hosté. Proč jsem album podcenil? Protože tyhle one man projekty bývají mnohdy poněkud nevalné kvality či naopak obsahují silně koncentrované ego svého tvůrce.
Dvanáct skladeb, jež se dotýkají stylů jako je metal, hard rock, rock fusion a především progresivní rock, ze kterých jsem z počátku nebyl příliš nadšený. Album má téměř hodinu a je plné hudební ekvilibristiky, na první dojem až příliš přeplácané. Jenže to tak není. Ona je promyšlená, pestrá a posluchač se do ní s každým poslechem více noří. Deska není přeprodukovaná (však se nejedná o velkorozpočtové dílo) a vlastně po zvukové stránce zní velice obyčejně. Dbá však na rovnováhu mezi kytarami, bicími a klávesami. Povětšinu času má ryze prog rockový sound, ale najdou se momenty, kdy hudba začne metalově burácet.
Úvodní dvě skladby „Desert In The Sky“ a „The Land Of Broken Dreams“ jsou klasickými kousky progresivního rocku, které nevyrazí dech, ale svou propracovaností vás postupně dostanou. Obě písně vládnou pohodovou atmosférou, což se zprvu dá zaměnit za nevýraznost. Instrumentální „The Great Red Spot Of Jupiter“ dbá na technickou stránku progresivního rocku. Jsou tu slyšitelné vlivy Dream Theater nebo Rush. I když je skladba přehlídkou muzikantského umění, nejedná se naštěstí jen o nekonečnou exhibici, ale o píseň s dobrými melodiemi. „Forget Me Again“ je hitovkou desky a na paty jí šlape „Black Rose“. Tahle píseň se vyjímá díky ženskému zpěvu a neuvěřitelně příjemné a pohodové auře. Stylově se blíží pop/rocku, což vůbec nevadí, protože se jedná o velice vkusný kousek. Refrén je nádherný a ihned se vám zaryje pod kůži. Takový záchytný bod, pokud se na první poslech člověk v desce ještě „nezabydlel“.
Metalový zvuk nabídne „Resstlessness“ nebo teatrální „The Genius And The Magician“ ve které jako kdyby se potkali Rush a Savatage. Skladba, která klidně mohla vyjít v osmdesátých letech. Ženský hlas se ještě vrátí v krátké akustické baladě „Through The Wind“, která potvrzuje velmi dobře zvolenou dramaturgii alba, kdy se střídají jemné kousky s těmi prog rockovými a ještě jsou proloženy několika metalově znějícími skladbami. „5 Seasons Of Sonora“ si hraje někde na pomezí prog rocku a jazz fusion. Šestiminutová dlouhá skladba je tou nejdelší na desce (GC Project to s délkou skladeb opravdu nepřehánějí, což je dobře) a opět ukazuje zúčastněné muzikanty jako pány svých nástrojů. Parádní instrumentální výkony.
GC Project je příjemné prog rockové překvapení, které, jak bývá u žánru zvykem, neodevzdá všechny své trumfy na první poslech, ale postupně si posluchače omotává kolem prstu. Pestrá deska, která dokáže zlepšit náladu.
|
