Štědrý den je 24. prosince, ale metaláci ho měli už o dva týdny dřív. Sestava, jaká se sešla 9.prosince v pražském Foru Karlín, se jen tak nevidí. Bloodbath, Hatebreed, Dimmu Borgir a Kreator. Naprostá paráda! Forum Karlín je hala, kde se už konají prakticky všechny větší metalové koncerty (vyjma těch opravdu největších) a její prostory jsou naprosto ideální. Tento koncert byl pro ni ale další pořádnou zkouškou, protože byl „plný dům“ a tlačenice se tvořily ohromné. Zejména na schodišti. Ale to asi člověk musí čekat, když jde na akci pro čtyři tisíce lidí.

Přesně v šest hodin začal program a na pódiu se objevila deathmetalová „superkapela“ Bloodbath, ve které aleznete členy Opeth, Katatonie a zpěváka Nicka Holmese z Paradise Lost. Ten přišel v zašpiněném obleku („kvádru“) a začal záhrobně chrčet krvavé texty své kapely. Bloodbath hrají old school death metal, ke kterému patří i starobyle chrastivý zvuk kytar, ovšem jejich nazvučení se nepovedlo. Především Blakkheimova sólová kytara nebyla skoro slyšet a tak nevynikly všelijaké vyhrávky a melodie, které jsou i v tak extrémní hudbě Bloodbath přítomné. Zato bubeník předvedl parádní výkon a jeho sestava byla nazvučena dobře. Výkon kapely byl dobrý, ale vizuálně statický. Nicméně v závěru jejich sedmiskladbového setu už publikum rozehřáli a připravili na další dějství.
Playlist: Fleischmann, Let the Stillborn Come to Me, So You Die, Bloodicide, Outnumbering the Day, Chainsaw Lullaby, Eaten

To obstarala hardcore metalová legenda Hatebreed a předvedla bouři energie. Rychlé vypalovačky střídaly valivé skladby se silným groovem. Zpěvák Jasta je rozený frontman, který působil velmi sympaticky a zároveň suverénně. Jeho pěvecký projev byl v rámci žánru pestrý a dokonale zvládnutý. V publiku to vřelo a dokonce se utvořily dvě moshpitové sekce. Jedna u podia, druhá ve střední části haly. Hatebreed si fanoušky rozhodně získali a zvuk měli výborný.
Playlist: To the Threshold, Live for This, As Diehard as They Come, Looking Down the Barrel of Today, Doomsayer, Filth, This Is Now, Driven by Suffering, Beholder of Justice, A Call for Blood, Destroy Everything, I Will Be Heard

Prvním headlinerem akce byli symfo-blackoví Dimmu Borgir. Úvod jejich show patřil skladbám z nové desky „Eonian“, kterou vydali po dlouhých osmi letech nahrávacího pauzírování. Úvod koncertu nebyl zvukově úplně v pořádku. Klávesy a orchestrace příliš nevynikly a Shagrathův vokál nebyl příliš srozumitelný. V prostředku jejich setu se zvuk ustálil a prostor dostaly kousky z předešlého alba „Abrahadabra“. Atmosféra v publiku byla velmi dobrá, ale největší nadšení propuklo, když zazněly klasické skladby jako „Puritania“, „Progenies Of The Great Apocalypse“ nebo stařičká black metalová věc „Mourning Palace“ se kterou se kapela s Prahou rozloučila. Koncert to byl dobrý, ale já přece jen čekal něco ještě většího, teatrálnějšího.
Playlist: The Unveiling, Interdimensional Summit, The Chosen Legacy, The Serpentine Offering, Gateways, Dimmu Borgir, Council of Wolves and Snakes, Puritania, Indoctrination, Progenies of the Great Apocalypse, Mourning Palace

Ze stropu se snesla opona, která zakrývala podium. Kreator už před začátkem turné tvrdili, že si přichystali ještě velkolepější scénu než v minulých letech. Za tónů skladby „The Four Horsemen“ od Aphrodite´s Child se na oponě objevovaly různé znepokojující obrazy a záběry apokalyptické tématiky. Vypadalo to velmi sugestivně a v rámci metalu neotřele. Následně opona spadla a začal masakr. „Enemy Of God“ byl otvírák jak blázen a publikum bylo za přízeň odměněno salvou konfet, což už tak nějak ke koncertům Kreator patří. Scéna samotná byla opravdu krásná. Video stěny zůstaly už z minulého turné, ale světelný park byl obohacen o další panely a vychytávky. V dalších skladbách se na zadní stěně naplno ukázala démonická hlava jejich maskota. Trochu mi to připomnělo styl show, jaké mají i Iron Maiden. Kromě úžasného vizuálu koncert oplýval parádním zvukem a maximálním nasazením muzikantů. Z nové desky „Gods Of Violence“ zazněly hned čtyři kousky, jinak kapela vybírala vždy po jedné písni z dalších desek (ne, bohužel se na všechny desky nedostalo). Zazněla například drsná „Phantom Anticrist“ či naopak melodičtější „Fallen Brothers“ při níž se na video panelech promítaly fotografie již zesnulých hudebníků. Nechyběla snad nejhitovější věc této thrash metalové legendy „Phobia“, ani další příval konfet nebo ohňů. Závěr patřil klasikám „Violent Revolution“ a ikonické „Pleasure To Kill“. Byl to jeden z těch koncertů, na který člověk bude vzpomínat, protože měl všechno. Skvělý výkon kapely, parádní zvuk, úžasnou scénu a efekty. A samosebou samotné publikum vytvořilo výtečnou atmosféru. Playlist: Enemy of God, Hail to the Hordes, Awakening of the Gods, People of the Lie, Gods of Violence, Satan Is Real, Phantom Antichrist, Fallen Brother, Flag of Hate, Phobia, Hordes of Chaos (A Necrologue for the Elite), Violent Revolution, Pleasure to Kill

Od šesti do jedenácti. Tak dlouho trval tento metalový svátek. Byl to takový malý festiválek, protože co kapela, tak jiný metalový žánr. Aspirant na nejlepší metalovou akci roku.