Ať se to někomu líbí nebo ne, Behemoth jsou dnes už velké hvězdy. Ovšem na druhou stranu je otázka, zda je lze stále ještě počítat za blackmetalovou kapelou, která se vyprofilovala hlavně v minulé desetiletce na deskách „Demigod“ a „The Apostasy“ a kterou už dlouhou dobu definují jasné protikřesťanské názory frontmana Nergala. A teď jsme u jádra pudla. Behemoth v současné době prochází vývojem, který se vzhledem k tomu, jak zněla minulá deska „The Satanist“ nemůže jevit jako překotný, ovšem kdybychom novinku „I Loved You At Your Darkest“ porovnali s blasfemickým debutem „Sventevith (Storming Near The Baltic)“, bude nutné uznat, jak velký skok vpřed Behemoth za svou kariéru udělali. A to nejen oni, to i samotný Nergal, který se v polské společnosti už etabloval do role celebrity, která zasedá v porotách přiblblých televizních soutěží. Kde je pak to rebelství a plivání pekelného ohně…
Podobný přerod, který v minulosti zažili například Cradle Of Filth či Dimmu Borgir a o dávná léta dříve i samotní Bathory, postihl i Behemoth. Skalní fanoušci budou novinkou ještě více rozladěni než tomu bylo u „The Satanist“, ale i tak je jasné, že Nergalova parta vstoupila do své nové vývojové etapy, která jim může získat řady dalších nových příznivců, pro které byla alba z devadesátých nezkousnutelným oříškem. Ovšem otázkou je, nakolik je tento proces přirozený a nakolik je zručným a velmi inteligentním obchodníkem (že by Gene Simmons black metalu?) Nergalem připravena uměle. „I Loved You At Your Darkest“ proto může být pro někoho deskou nedůvěryhodnou, pro druhého jasný dosavadní vrchol tvorby těchto svébytných Poláků.
Určitou budou padat hanlivé výrazy o změkčování soundu, určitě se Behemoth stanou terčem kritiků, uznávajících jejich dávný blackmetalový sound, ale všem pak může být pádnou odpovědí fakt, že „I Loved You At Your Darkest“ je deska skutečně silná. Můžete si stokrát myslet, že Nergal pečlivě zkoumal každý nahraný tón, že deska tím mohla ztratit něco ze své autentičnosti, ovšem zvukově dokonale ošetřená, producentsky vymazlená a skladatelsky (možná někdy až moc) vypulírovaná nahrávka, je dost pádný argument.
Určující skladbou nového směru, jak by se mohlo podle pilotní singlové emise zdát, ale není „God = Dog“, která začne poklidným tempem a brzy se zvrhne do starého známého blackmetalového kvapíku, kde sice zaujmou antireligiózní chorály, ale jinak toho tahle věc mnoho nového nenabídne. „Ecclesia Diabolica Catholica“ už ale stojí rozkročeně na titánských nohách a začínají se ozývat dávné vlivy Bathory z dob, kdy Quorthon začínal pošilhávat po „Krvi, ohni a smrti“. Vše pak vrcholí ve skladbě „Bartzabel“, kterou uvede kytarová figura podobná (světe, drž se…) slavné „Suicide Is Painless“ od Manic Street Preachers, čili znělce ikonického seriálu M.A.S.H., aby pak kompozice samotná žila vlastním životem. Díky skvostnému refrénu připomene opět Bathory, tentokrát z jejich nejlepšího období alba „Hammerheart“. Právě tahle skladba, spolu s další výtečnou „Havohej Pantocrator“ je pravděpodobně tím ukazatelem, kam se tvorba Behemoth bude v příštích letech ubírat.
„I Loved You At Your Darkest“ je bezesporu kontroverzním dílem těchto Poláků z baltského pobřeží, které možná tábor příznivců rozdělí na dvě poloviny, ale bylo už asi nutné, aby s něčím takovým Behemoth přišli. Svůj tehdejší styl vytěžili do mrtě a už hrozilo přešlapování na místě. „The Satanist“ naznačilo směr, kterým by se kapela mohla ubírat, novinka tento přerod dokonává. Určitě bude zajímavé sledovat, kam se Nergalova parta posune dál.
|
