GUZZLE BOOZE - Maniacs
Čtyřčlenný spolek Guzzle Booze se dal dohromady před třemi lety v Bánské Bystrici. Dvojice Marcel Dubinský (bicí) a Frederik Hrašna alias Feky (kytara, zpěv) již udělala zkušenost ve smečce Acid Force, od které se po EP „Towards The Nuclear Load“ odpojila, aby se od tehdy prezentované škatule „blackened thrash“ přesunula na malinko jiné žánrové pole. Thrash je do jisté míry drhnut pořád, jeho rovnocenným a mnohdy i převyšujícím společníkem se však stal „speed“, a to ve své staré osmdesátkové podobě. Nečekejme tedy dlouhé rozjímání, na startu úvodní (skoro) titulky zatúruje motor a už vše uhání kupředu jako smečka závodních chrtů. Riffy jsou až speed´n´rollově skotačivé, zanedlouho je však přetne drsná thrashová sekera. Song každopádně má - i díky slušně zmáknuté produkci - správný tah, který ještě umocní povedený sólový výběh. Zábavně staromilskou atmosféru navodí také navazující vál „I Wanna See Your Death“, tentokrát se do hry vmísí i výraznější melodické prvky. Vlastně až do čtvrté položky „Lady Killer“ je vše víceméně v pohodě, závěrečná dvě čísla „Trapped In Hell“ a „Society Overdose“ ale na předešlou laťku kvality najednou nestačí (povedla se v nich v podstatě jenom sóla, která opět vynikají zajímavým melodickým pnutím), což jde trochu na vrub částečnému zpomalení, hlavně se zde však projevují nikterak vydařené vokální linky. A to je docela problém, jelikož se tím ještě umocňuje celková bolístka Slováků, kterou je zpěv. Feky nepatří mezi mistry hlasového projevu, když pak nemá v zádech krytí adekvátně návykové instrumentace, zážitek se rázem přesouvá k bodu mrazu. Silný start, dobrý střed a slabý závěr, takový je hudební obsah EP „Maniacs“.
6,5/10
YouTube ukázka - The Maniacs
MALICHOR - Nightmares And Abominations
Debut australských Malichor vyšel poslední den uplynulého roku, silvestrovský žertík ale nečekejme. Tahle smečka valí celkem seriózní blackened thrash, jenž je navíc úměrně vyztužen deathmetalovou armaturou. Inspirace hříšnou tvorbou Celtic Frost či raných Kreator a Slayer je zde otevřeně přiznaná, poslech fošny s romantickým titulem „Nightmares And Abominations“ ovšem dokazuje dostatečný podíl tvůrčí osobitosti. Jde samozřejmě o rovinu pocitovou (technicky již nic nového stvořit nelze), kdy se na stěnách vynořují černé stíny, které se postupně přibližují k našim tělům jako vlasatá dívka z japonského hororu. K totálnímu pohlcení přispívá zvuk špinavý jako satanášský mundúr po krvelačném obřadu, stejně jako poctivě nabroušené kytary nebo frázování zpěváka s přezdívkou Defiler. Začátek alba se nese ve víru výše uvedených žánrů, nejsilnější vcuc poté proběhnue při nástupu námelů „Insidious Umbrae“ (s growlingem ala Glen Benton z Deicide) a „Vile Ichor“, kde pánové mimo jiné projeví nemalou technickou vytříbenost. Kontrastní tření zajistí melodické vyhrávky (v případě příspěvku „Sentinel“ v bigbítové i melodeathové podobě), eventuálně celoplošný blackový nářez „Rise Of The Ancient“, na který naváže pozvolně plynoucí dovětek „Descent Into Madness“. Pro fanoušky temně pojatého thrashe jasná záležitost.
7/10
YouTube ukázka - God of a Thousand Forms
CBF - Malvarma
Pražská sebranka CBF alias Coldblooded Fish přichází s debutovým zářezem. Na něm lze oproti tři roky starému ípíčku pozorovat významný posun kupředu, což je zčásti způsobené personální obměnou, hlavně se však pánové zvedli řemeslně. Jejich thrash má správný říz, rytmika je rozžhavená doruda, v tempových hrátkách se kříží speedmetalové i crossoverové vlivy, což jde dobře dohromady se smyslem pro humor, který už možná tolik neprostupuje jednotlivé skladby, je však dostatečně přítomen na oficiálních stránkách kapely, potažmo v bookletu digipackového a vizuálně hezky zpracovaného balení CD, jenž uzavírá konstatování „vyrobila tvůrčí skupina Heleny Poledňákové a Vladimíra Tišňovského“. A protože vyšel i zvuk z produkční dílny Honzy Kapáka, můžeme si naplno užívat thrashový hobling válů jako „Goodbye Pogo“, „The Great Dreamer“ (s vokální pasáží ala song „Subliminal“ od Suicidal Tendencies), parádně natlakovanou jízdu „Easy Way Out“ či kus „Putraj Beboj“, kde na chvíli přijde ke slovu growling. Vokální složka si vůbec zaslouží obšírnější zmínku. Zpěv tentokrát zastal Kryštof Eichler alias Fishtof, který je lepší, nežli „ípíčkový“ Jakub Schröder, občas ale přece jenom překročí hranici vítaného excentrismu (asi jako kdyby si Mille Petrozza náhle píchnul infuzi kofeinu), takže se jeho projev stává otázkou vkusu. Já osobně bych uvítal méně psychopatický styl zpěvu, na druhou stranu i ten jaksi spadá do všeobecného nasazení kapely, které je zkrátka ve výsledku nutné ocenit. Když pak dojde na odlehčení ve formě jazzového „jamu“ (viz zmíněná „Easy Way Out“) či pomalý a opravdu nečekaně melodický dojezd rozlučkového příspěvku „Forbidden Dreams“, nemůže být o dobrém hodnocení pochyb.
7/10
YouTube ukázka - Aimin´ High
|
