GLORYFUL - Cult Of Sedna
Novinka německých metláků Gloryful znamená do jisté míry pozitivní překvapení. Pánové sice pokračují ve své stylové oddanosti, ve které je k nalezení minimum osobitého vkladu (a naopak velká inspirace Amíky Manowar), přesto se jim podařilo seskupit kolekci v pohodě odsýpajících songů. Již dřívější hodnota v podobě líbivých sólových vyhrávek je nyní podpořena komplexnější skladatelskou jistotou, do které jen okrajově vstupují melodicky neprodyšné momentky, jako jsou refrény u kousků „The Hunt“, který ovšem zachraňuje právě chytlavé sólo a „Desert Stranger“, v němž se navíc vyskytuji podivně dávivé zpěvy, a který tím pádem nezachraňuje nic. Chvílemi zbytečně urputné vokály Johnny la Bomby vůbec patří mezi teoreticky nejslabší články německého řetězu, jinak ale hudebníci srší vítanou energií, jež se krom metalové tažnosti písní prezentuje slušným počtem rychlých temp, která variují tradiční pochodové úseky. Taková spídovka „My Sacrifice“ patří rovnou k tomu nejlepšímu, co fošna „Cult Of Sedna“ nabízí, úplně stejně dobře se ovšem poslouchá také uvolněněji pojatá věc „Sinners And Saints“, jejíž lehkost jenom dokazuje, že tato poloha Němcům kromobyčejně sedí (viz vrcholná baladická titulka z předešlého disku). Překvapením se stává závěrečná instrumentálka „Into The Next Chapter“ s přímým power-speedmetalovým útokem. Kdybychom měli brát vážně její titul i obsah, můžeme se příště těšit na ještě vydařenější desku. A kdo ví, třeba to tak opravdu bude.
6,5/10
YouTube ukázka - Cult Of Sedna
IN VICTORY - Uplifting Metal
Při seznamování s tímto tělesem se na nás vyvalí několik pozitivních pojmů s malinko „pasivně agresivní“ konotací. Již samotný název In Victory nezavání žádnou skromností, titul EP „Uplifting Metal“ je pak přímým návodem, jak se máme při poslechu hudby cítit. Osobně proti takové autorské taktice nic nemám, vždyť power metal má být povznášející a z podstaty optimistický, na existenciální hloubání nebo deprese zde máme jiné žánry. A pravdou je, že trojice skladeb, které tato nahrávka nabízí, je s výše uvedenými slůvky v pohodě kompatibilní, když přináší oslavný power s hymnicky pojatým symfoničnem, a to zhruba ve stylu Švédů Twilight Force (pouze s o něco menší kompoziční vychytaností, což ale – zejména s ohledem na jejich špičkový debut – není nic překvapivého). Vše má na svědomí Španěl Víctor Gonzales, jenž se při tvorbě aktuálního EP obklopil zkušenými muzikanty, jako je bicmen Topias Kupiainen (Arion), basák Jimmy Mattsson (ex-Blazon Stone) a zpěvák Mattias Lindberg, jehož hlas zde kupodivu nekolísá tolik, jako u domovské formace Royal Jester. Melodické chvění projede již úvodní písní „You Are The One“, chvályhodněji si však vedou dva zbývající počinky „Hymn Of Absolute Glory“ a „Our Way“. První jmenovaný se nebojí navodit až vánočně rozradostněné téma, které je sledováno podobně veselými vyhrávkami a hlavně dobrými vokály (jakoby se Lindberg s každou další nahrávkou posouval k lepším a lepším výkonům). Druhý podobnou taktiku přiostří progresivním sólovým pepřem (blast beaty byly nicméně zbytečné), pořád se ale ocitáme na rovině korespondující s titulem „Uplifting Metal“. A tak nakonec jediné, co na EP zamrzí a co by mělo být v případě potenciálního debutu výrazně zlepšeno, je zvuk, který dosvědčuje menší finanční zázemí (případně prozaický nedostatek zkušeností). Jako nadějný příslib věcí příštích nicméně tento kraťas posloužil dostatečně.
7/10
YouTube ukázka - celé EP
SYU - Vorvados
Japonská kapela Galneryus se jako jedna z mála tamějších uskupení dokázala dostat do povědomí světového posluchačstva. Jde o úspěch naprosto zasloužený, jelikož tato parta má svoji nespornou a dlouhověkou kvalitu. Pozornost si tím pádem zaslouží i sólová tvorba kytaristy, jenž v sestavě Galneryus figuruje od samotných počátků a který se prezentuje pod jménem Syu. Tento hudebník v lednu uvedl studiovku „Vorvados“, přičemž danou skutečnost můžou vítat právě fanoušci jeho domovské formace, neboť se zde esenciální tvůrčí proudy v podstatě slévají. V reálu to znamená kombinaci progresivních vlivů (s typickým zkresleným kytarovým zvukem) a melodického spektra, včetně nezanedbatelných symfo/neoklasických vstupů. A stejně jako u Galneryus, i na v pořadí třetím sólovém albu Sya se tento mix nejednou stává malinko zmatečným, když instrumentální ekvilibristika polyká dramaturgickou hladkost písní. Japonský umělec zvládá všechny nástroje (a zbytek si doprogramuje), přičemž se to nestydí dát patřičně najevo. Člověk tedy chvílemi žasne, jindy se v přebujelé skladatelské vizi krapet ztrácí. Syu každopádně velmi baví, když prezentuje uvolněná melodická témata, viz např. brilantní sólový part celkově vůbec nejlepší položky „Reason“, ve které se blýskne také zpěvačka Fuki z další skvělé party Unlucky Morpheus. Na albu dohromady zaslechneme několik hostujících vokalistů, což hraje do karet pocitové diverzitě, zvlášť s ohledem na téměř pravidelné střídání ženských a mužských hlasů. Krom zmíněné kompozice k vrcholům počítejme i song „AndroiDedication“ s přilnavě zpěvným refrénem, potažmo baladický počinek „Aishou", ve kterém zapěl Masatoshi Ono (to aby společných znaků s Galneryus nebylo málo). Skladby jsou velkoryse koncipované, jak po časové, tak zejména kompoziční stránce, což znamená trpělivý a nejlépe melodickému prog metalu nakloněný posluchačský přístup. V takovém případě je možné na desce „Vorvados“ nalézt dostatek atraktivních momentů, na druhou stranu pokud nepatříte mezi fanoušky japonské tvorby, tato sólovka na vašem přesvědčení jen těžko něco změní.
6,5/10
YouTube ukázka - Reason
|
