Více než čtyři roky trvalo čekání na nový opus z dílny korejských symfoniků Dark Mirror Ov Tragedy, nicméně překvapení to není, protože oni mají ve zvyku své desky vydávat v dlouholetých rozestupech. „The Lunatic Chapters of Heavenly Creatures“ přinesla trochu neobvykle znějící symfo-black metal, který stál především na houslích a postupech, patřících k vážné hudbě. Devizou této pozoruhodné desky bylo i ultrarychlé tempo, dlouhé skladby a „uječený“ vokál zpěváka Materiala Pneumy.
Čtvrté album Korejců "The Lord ov Shadows" je koncepčním dílem, kde každá skladba je kapitolou příběhu o pánovi stínů. Stín představuje temnou část našeho já, a pokud se chcete stát jeho pánem, musíte čelit svým největším strachům. Deska obsahuje pouhých pět skladeb a navíc dvě z nich jsou buď intrem nebo mezihrou. Zbývají tři kousky navazují na tradici kapely skládat dlouhé opusy.
„Chapter II. Possession“ je osm minut dlouhá píseň, která nabídne posluchači vysoce kvalitní symfonický black metal. Dark Mirror Ov Tragedy mají oproti minulosti lepší (nebo chcete-li modernější) zvuk. V některých momentech připomenou Dimmu Borgir, avšak s trochu skromnějšími orchestracemi. Ty jsou však zakomponované skvěle, jen jsou trochu nenápadnější než u slavnějších stylových příbuzných. Oproti minulé desce si člověk řekne: „Kde jsou housle?“ Ony tam jsou až v druhé polovině skladby a je to zejména proto, že Arthenic již není členkou kapely, nýbrž „pouze“ hostem. O to důležitějším partem hudby je klavír, jenž se drží postupů, využívaných ve vážné hudbě.
Třináctiminutová "Chapter III. The Annunciation in Lust“ je plná rytmických zvratů, fantastických bicích a epičnosti. Pocit, že posloucháte skutečnou symfonii, je všudypřítomný a propojení vážné hudby a metalu tu není pouze marketingovým trikem, ale skutečností. Zmínil jsem Dimmu Borgir, ale Korejci jsou o mnoho komplikovanější, ve výsledku i výpravnější a osobití. Po většinu času metalově bouří, ale nechybí pasáž, při které dominuje klid, mír a pomalé tempo. Hrají jen bicí a klasické nástroje. Dark Mirror Ov Tragedy jsou daleko dynamičtější a zábavnější než na desce minulé. Dlouhá stopáž skladeb proto není na škodu, naopak vyzní logicky.
„Chapter V. I Am the Lord ov Shadows“, která v klipu verzi má pouhých šest minut, je na desce roztažena celou dvacetiminutovku. Závěrečné minuty jsou však spíše ambientní, atmosférické a jen „dokončují“ album , takže zhruba čistých patnáct minut je „hlavní“ část písně. Ta žánrově nijak nevybočuje, ale přidává na epičnosti. Rytmické kotrmelce, skvělé riffy, kytarová sóla a nápadité klávesy. Výrazně zde zazní opět housle od hostující Arthenic a jsou skutečně ozdobou každého momentu, kdy jdou na desce slyšet.
„The Lord ov Shadows“ je ve všem „větší“ nahrávka než ta minulá. Ve zvuku, v dramatičnosti, v epičnosti. I přes dlouhou stopáž skladeb je však přiměřeně dlouhá a posluchač ani nemá šanci se začít nudit. K absolutoriu chybí trochu větší zapamatovatelnost skladeb. Někdy totiž nevíte, kde vám hlava stojí a i když zpěvák Material Pneuma zlepšil oproti minulosti svůj projev, stále se domnívám, že by jeho zpěv mohl být ještě o něco srozumitelnější. Dark Mirror Ov Tragedy každopádně zlepšili, co mohli a natočili album, které bude patřit k ozdobám žánru.
|
