Po albu „Roots“ přišel strmý komerční vrchol a rychlý lidský pád. Zatímco šestá deska Brazilců trhala prodejní rekordy, původní sestava se rozpadla. Za tímto stavem hledejme krom jiných faktorů vztah Maxe Cavalery s manželkou a zároveň manažerkou Glorií, která podle zbývajících členů tlačila svého chotě do popředí a ze Sepultury činila „one man project“. Po předložení ultimáta „buď my nebo Gloria“, k němuž došlo ihned po koncertě v londýnském Brixton Academy v závěru roku 1996, Max uraženě odchází. Následuje řešení komplikované situace, z něhož brzy vyplyne vznik dnes dobře známé formace Soulfly, zatímco osiřelé trio ze Sepultury verbuje za mikrofon zdredovaného černocha s příjmením Zelený.
Úsměvně v tomto ohledu působí proklamovaná snaha o nalezení výrazově odlišného zpěváka, protože Američan Derrick Green na albu „Against“ z roku 1998 Maxe Cavaleru připomíná nejen hlasově, ale hlavně intonačně. Za to druhé ovšem tento vysoký chlapík nemůže, jelikož se na desce autorsky nijak nepodílel a přišel tzv. k hotovému. To se jenom Andreas Kisser a spol. snažili natolik odstřihnout od minulosti, až nahráli remake fošny „Roots“. Podobnost je ovšem spíše formální, po obsahové stránce se hudba jeví jako vyumělkovaná a o polovinu méně dotažená. Souběh nepříznivých událostí evidentně na brazilském triu zanechal hlubokou ránu a není se co divit, že v tak krátkém časovém úseku nebylo možné za vším udělat tlustou čáru a začít nanovo jako nepopsaný list (zlá krev se naopak do obou táborů vylila na velmi dlouhou dobu, což nesli těžce hlavně Cavalerovic bratři).
Album „Against“ působí, jakoby původně zdravému a normálně fungujícímu jedinci někdo náhle usekl jednu z dolních končetin. Autoři se snaží hopsat po pěšině vyšlapané předešlým zápisem, většinu cesty ale klopýtají o Kořeny a padají. Start sice není marný, úvodní titulka přináší drsný punkovo-industriální výplach s milým (protože ojedinělým) thrashovým dovětkem, čímž jakoby chtěli pánové naznačit, že jsou plni energie a jen tak něco je nerozhodí. Pak ale přijde etapa experimentů a moderny, ve které nechybí – což platí pro Sepulturu do dnešních dnů – výrazné groovy prvky, v případě fošny „Against“ také hardcore, nu-metal nebo zmíněný industriál. Zároveň jsou přítomny rozmanité nástroje (absentují snad jen rolničky), včetně nezbytných perkusí, se kterými tentokrát vypomohla japonská skupina Kodo, a to v instrumentálce „Kamaitachi“. Tato skladba není sama o sobě špatná, což platí víceméně pro všechny kousky alba, problém je jejich počet a dramaturgická (ne)souvislost.
Deska má sice necelých padesát minut, pocitově se však tato doba protahuje na dvojnásobek, a to jednak kvůli menší skladatelské invenci, jednak kvůli opakovaným motivům. Jen si zkuste představit, do kolika rytmických pasáží by šlo použít jednoduchý přechod na miniaturním virblu, který kapela objevila v hitu „Roots Bloody Roots“ a jen tak se tohoto – pravda, velmi dobrého - nápadu nehodlala vzdát. Na fošně „Against“ jej přímo slyšíme v kusech „Old Earth“, „Reza“, „Unconscious", a pak ještě několikrát ve formálně shodných variacích. Podobně splývají groovy pasáže, nehledě na diverzifikační členění (ale spíše štěpení) skladeb různými zvukovými hokusy pokusy, počet instrumentálek (celkem čtyři) nebo Derricka Greena, který úpí, vyřvává se z podoby či melodicky pěje a vlastně dokazuje nemalý talent, jenž ale prozatím zaniká v celkové nevyrovnanosti alba. Derrick je dokonce občas nucen vyloudit odpudivé fráze, jako např. v refrénu „Choke“, kde zní jako pes, pokoušející se vydávit kus trávy (což je na druhou stranu v absolutním souladu s významem titulu songu, takže možná jenom neumím docenit brilantní smysl pro detail brazilských autorů).
Deska by teoreticky mohla fungovat jako kulisa k halucinogennímu tripu, tedy alespoň před závěrečnou fází, kde se zničehonic vyskytne několik hardcore punkových nebo až grindových zabijaček, které působí jako hororová lekačka, jež přichází bezprostředně po zvukovém utlumení. A zase to není principiálně špatné, z komplexního hlediska to ale mnoho smyslu nedává a vše působí příliš strojeně a upracovaně, jako experiment pro experiment, bez promyšlenější skladatelské strategie. Disk „Against“ je houževnatým soustem, které je velmi obtížné rozkousat (občasné libovější kousky jako „Rumors“, „Floaters In Mud“ nebo „Reza" na situaci mnoho nemění). Tím se ovšem Sepultura v roce 1998 trápit nemusela, fanoušci by kapele po veleúspěšném zářezu „Roots“ zbaštili všechno, vždyť také deska získala ve Spojených státech zlato (stejně si vedl i debut Maxových Soulfly). Zároveň však bylo zřejmé, že tato setrvační přízeň nepotrvá věčně a latinskoamerický kvartet si bude muset začít klestit cestu v podstatě od začátku.
|
