Ten čas letí... Thunder, kdysi jiskrná naděje britského hard rocku, která prapor tohoto stylu zdvihla vysoko v dobách temných pro tento druh hudby, působí na scéně už třicet let. Vlasy prořídly, zešedivěly, někdejší dravost ustoupila rozumnému dospívání. Tytam už jsou doby bestsellerů "Backstreet Symphony" a "Laughing On Judgement Day", pryč jsou i trochu experimentální časy alb "Behind Closed Doors" a "Thrill Of It All". Ovšem pravá podstata kapely zůstává léty nedotčena. I po dlouhé době Thunder stojí (po mírném tvůrčím útlumu z minulé desetiletky) v čele britského hard rocku a zdá se, že v posledních letech se má kapela docela čile k světu. Aby ne, ohlas na jejich poslední řadovku "Rip It Up" byl velmi slušný a parta kolem zpěváka Dannyho Bowese a kytaristy Lukea Morleyho si je stále vědoma svého potenciálu, který jí žene k tomu, aby své fanoušky nenechala vydechnout. Thunder prostě stále platí za jistotu, která nikdy nešla pod určitou kvalitativní úroveň.
Nestane se tak ani v případě novinky "Please Remain Seated". Ta se sice tváří na první pohled jako další řadová deska, ovšem skutečnost je v tomto případě přece jen trochu jiná. Možná ale o to zajímavější. Když se podíváme na seznam skladeb, zjistíme, že s tím řadovým albem to není až tak žhavé. "Low Life In High Places", "She`s So Fine", "Miracle Man", Just Another Suicide", "Empty City"... Že vám ty názvy jsou důvěrně známé? Aby také ne... Thunder totiž na "Please Remai Seated" nabízí své staré skladby, které ovšem oblékli do jiného kabátku. Ubrali nohu z plynu, zmizela hardrocková hutnost a místo toho nabídli naprosto odlišný pohled na svou dosavadní tvorbu. Přístup je prakticky stejný, jaký na desce "Good Acoustics" aplikovali američtí Firehouse blahé paměti roku šestadevadesátého. I oni tam přetavili své hity jako "All She Wrote", "Love Of A Lifetime" nebo "Don`t Tread Me Bad" do mnohem přírodnější podoby, kde prim hrály spíše akustické kytary a různé perkusní nástroje. U Firehouse to tehdy fungovalo na výbornou, m podobné pocity se dostavují i u Thunder.
"Please Remain Seated" je album, o kterém by se dalo říci, že se vrací k původním kořenům kapely. Ty netkví u ostrovního heavy metalu (jak by se na prvních deskách mohlo - alespoň v náznacích - zdát), ale částečně u hard rocku sedmdesátých let a především pak u starých bluesových standardů a zemitosti let šedesátých. Ano, je to právě blues rock, který se proplétá všemi skladby na celé stopáži desky a dává jim, oproti původním (leckde) bombastickým aranžím úplně jiný nádech. Proto byly z úvodní "Bigger Than Both Of Us" odstraněny sekané riffy a mnohem větší prostor dostalo barové piáno. Proto také pravděpodobně největší hit desky "Low Life In High Places" sice neztratil nic ze své podmanivosti a specifické nálady začátku devadesátých let, ale je zde (možná i k dobru věci) ochuzen o zeppelinovské hřmění a kytarové perlení Lukea Morleyho.
Nejvíce nový kabátek sluší dvěma skladbám a to sice letité "Empty City" z desky "Laughing On Judgement Day", která ještě více prohloubila bluesovou náladu originálu a kde se v plné kráse zaskví zvuk hammondek, a hitové "Just Another Suicide" (původně otevírala desku "Giving The Game Away" z devětadevadesátého), které se dostalo mnohem více vzdušnosti a skladba s novými aranžemi začala dýchat plnými doušky. Zachován při tom byl její původní duch a hitový potenciál. Na druhou stranu jsou zde zastoupeny i věci, kterým nová tvář nesluší až tak úplně, jak by možná mohla. Jako příklad lze jmenovat "Fly On The Wall", která vyzněla tak trochu jako plácnutí do vody a především (dříve skvělou) žhavou "She`s So Fine", jíž přece jen úsporné aranže ubraly na síle. Možná dobře, že nakonec zde nejsou zastoupeny ty pravděpodobně nejsilnější věci z repertoáru této kapely, a sice "Dirty Love", "River Of Pain" nebo bombastická balada "Love Walked In", protože ty by dozajista do konceptu této desky nezapadly.
Vybíralo se totiž dost citlivě a v tom tkví síla předkládaného materiálu. Posluchač jistě ocení fakt, že se může na tvorbu této kapely podívat i z odlišné stránky, bez výraznějších rušivějších momentů. "Please Remain Seated" tak bude rozhodně působit jako občerstvující kousek v diskografii těchto sympatických Britů. Jistě, další řadová deska se ponese na bezpečně hardrockových vlnách, o tom nemusíme vůbec pochybovat. Proto je možná novinka o to zajímavější. Nejedná se o žádný krok novým směrem, ale o sympatický úkrok stranou.
|
