Už od roku 2006 se řekové Dimlight věnují dark metalu, tedy hudbě, ve které naleznete prvky death metalu, doomu ale také gotiky či symfoniky. Důležitou součástí jejich hudební podoby je střídání mužského growlu a ženského hlasu. Ten jsem na minulé desce “The Lost Chapters“ velice chválil, zpěvačka Eva Fourlanou se však rozhodla kapelu opustit, protože se chtěla dál věnovat své vlastní profesionální kariéře. K Dimlight se připojila Mora, jež ji skvěle zastoupila a dokonce má i podobně zabarvený hlas. Mohlo tedy vzniknout čtvrté řadové album „Kingdom Of Horrors“, ke kterému kapela přistoupila skutečně velkolepě. Deska je totiž součástí pětidílného temného fantasy konceptu. Ten se skládá z již zmíněného řadového alba, symfonického instrumentálního alba „A Symphony Of Horrors“, post-rockové desky „Realm Of Tragedy“ (ani jedno z těchto alb nevyšlo jako fyzický nosič, proto jej Dimlight ani neuvádějí jako součást své diskografie), deskové RPG hry „Secrets of Irkala Kar“ a knižní novely „Bowels Of Madness“, která má celý příběh odvyprávět a vysvětlit.
Tomu říkám pořádná nálož materiálu, navíc od zatím ještě ne úplně známé kapely (i když v rámci Řecka je to špička).
Předchozí “The Lost Chapters“ bylo příjemnou, nikterak složitou nahrávkou a ani „Kingdom Of Horrors“ není pro posluchače žádným oříškem. „The Red Kings“ zní velkolepě. Orchestrace sice nejsou tak opulentní, jako v případě národnostních souputníků Septicflesh, kteří mají k dispozici skutečný orchestr, ale i tak se Dimlight daří navodit podobnou atmosféru. Riffy death metalově burácí a hudba uhání v rychlém tempu vpřed. Stejně jako většina skladeb na desce je však založena především na spolupráci obou zpěváků. Zatímco growlující Invoker je sice obstojný chrlič, ale není nijak výjimečný či nadprůměrný, tak Mora si vede o poznání lépe. Předchůdkyni nahradila na jedničku a její projev je podobný, tedy silný a sytý ženský hlas, žádná barbie.
Dimlight prvními třemi písněmi posluchače válcují sebevědomým projevem a i když nepřináší nic neslyšeného, baví a dokáží zaujmout. Zajímavou změnou je čtvrtá píseň „Into The Thrice Unknown Darkness“. Hudba totiž opustí extrémně metalové kolbiště a vydá se směrem k procítěné rock/metalové baladě. Prim hrají klávesy a Mořin hlas. Její výkon je zde naprosto úžasný. Zejména refrén je z kategorie strhujících. Pro kapelu zcela nezvyklá podoba, ale zároveň vrchol alba. Píseň postupně emocionálně vrcholí. Co by za takový hit daly jiné kapely se zpěvulí v čele. V následující „Beyond The Gates Of Horror“ logicky dostane větší prostor Invoker, i když také se nejedná o nějakou brutálně tvrdou skladbu. Symfonie a epičnost, o to tu jde. Zajímavá je „Tower Of Silence“, protože v ní opět více prostoru získá Mora. Píseň se pohybuje mezi extrémním a řekněme jemným melodickým metalem, aniž by používali Dimlight nějaké progresivní fígle, zní rafinovaně a má dramatický náboj.
Škoda je ovšem jistá podobnost s minulou deskou. Ačkoliv jsou jednotlivé skladby velice dobré a výše zmíněné vyloženě skvělé, začne se model Dimlight trochu zajídat. Mora zpívá skvěle, nicméně spousta refrénů a melodií zní podobně. Proto zůstává nejlepší skladbou alba již zmíněná „Into The Thrice Unknown Darkness“ či závěrečná „Bleeding Sunrise“, jelikož zde je pojem epičnost skutečně dotažen k dokonalosti. Dimlight se podařilo docílit nepředvídatelnosti, když je skladba velmi dynamická, neustále se v ní něco děje a nebojí se více rozkošatět.
Za zmínku stojí i fakt, že Dimlight jedna ze součástí konceptu, instrumentální album „Realm Of Tragedy“ překvapivě mnohdy baví snad více než recenzovaná deska. Post-rock v podání Dimlight je hodně nečekaný, ale velmi jim sluší, protože dokáží vytvořit skutečně pohlcující atmosféru. Hudba na tomto disku by se dala přirovnat k tuzemským Postcards From Arkham.
Z „Kingdom Of Horrors“ čiší pečlivost a ambice. Pro fanouška dark metalu (respektive extrémních žánrů obsahujících death, doom či black) je to velice dobrá volba. Domnívám se, že Dimlight však mají ještě navíc a svůj potenciál dosud neplně nevyužili.
|
