Když se daří, tak se daří. Amíci Overkill dlouhodobě potvrzují svoji kvalitu a před vydáním novinky „The Wings Of War“ mě nenapadal jediný důvod, proč by to zrovna tentokrát mělo být jinak. Těšil jsem se na poctivou dávku syrového thrashe, podtrženou výtečným zvukem a zejména řinčivým hlasem frontmana Blizte, jenž začíná patřit mezi typy à la Jagger a Richards, na kterých se stárnutí projevuje možná vizuálně, nezanechává však nejmenší stopy po stránce výkonnostní a řemeslné. A poslech úvodní skladby aktuální fošny Overkill okamžitě potvrdil, že nenastal nějaký prapodivný zkrat a vše zmíněné se opět dostavuje v míře velmi obohacující.
To nasazení, ta energie a kmetská zkušenost, nic z toho se nedá markýrovat či fixlovat, naopak se hned pozná, že jsou metalové šrouby výborně promazány (k čemuž dopomáhá i bývalý bicmen Flotsam And Jetsam Jason Bittner) a lehoulince zajíždějí do kompozičních matic. Vítací pasáž skladby „Last Man Standing“ probouzí myšlenky o tovární lince obklopené roboty, kteří právě dokončili smrtící stroj a čekají na finální pokyn k útoku. Úsečné industriální riffy stupňují napětí, při výbuchu zběsilé rytmiky se odmrští ocelová vrata a kovové regimenty vyrážejí do boje. A jak si rozumí se svým vrchním komandérem! Bobby Blitz je generál jako z partesu, jenž vokální rozkazy diktuje s tak sugestivní dikcí, že by se jim mohl vzepřít jenom úplný blázen. Když se pak do přednesu vmísí hravost s neodolatelným důrazem na znělé „er“, jde o zážitek na hranici žánrové blaženosti! Právě toho se dočkáme v navazujícím válu „Believe In The Fight“, kde se ještě zdůrazní potutelně vnášené melodické linky, což dodává muzice příjemný a elegantní glanc.
V „Head Of a Pin“ se tempo zvolní a naopak se upevní vazby s groovem, viz také nejdelší položka „Distortion“ nebo předposlední „Out On The Road-Kill“. V daných skladbách se vždy najde nějaké lákadlo (nejvíce spojené s Bliztovým projevem či sólovými kreacemi), celkově však tyto kusy patří k o něco běžnějším žánrovým příspěvkům, což platí i pro song „Where Few Dare To Walk“, kde se navíc vyloupne dvojnásobná podobnost s Metallicou. Stylově svůdnější momenty musíme hledat jinde, konkrétně pod názvy „BatShitCrazy“, „A Mother´s Prayer“, „Welcome To The Garden State“ a „Hole In My Soul“.
První jmenovaná kompozice nabídne zabijácky natúrované riffy, jež brzy rozjede naftou napitý hudební motor. Celé (bez nadsázky kulervoucí!) představení se zopakuje po záměrně tlumené a až potměšile vyznívající mezihře, tentokrát ale do rytmiky vstoupí power-speedmetalový duch a kytary naberou ještě brutálnější industriální tón. Šlapavou skladbu „A Mother´s Prayer“ dynamizují až tanečně hravé sloky, položka „Welcome To The Garden State“ znamená poctu domovskému městu New Jersey, a jako taková operuje na nečekaně odlehčeném, avšak zcela funkčním punkovém principu. Perličku tvoří mini-intro, jenž je samplem krátkého dialogu z kultovního a jedinečného seriálu Rodina Sopránů. Rozlučkový příspěvek „Hole In My Soul“ dopuje další ze série chytlavých riffů, stejně jako postupné zrychlování a melodiím zcela otevřený refrén.
Novinka Overkill nezklamala a s přehledem si stoupla mezi přední žánrová díla. Na albu sice nalezneme několik méně vtahujících míst, převažují však okamžiky velmi dobré nebo rovnou strhující. Když se pak řízný thrashmetalový po(d)klad organicky skloubí se zpěvákovým uměním, svižnou akcelerací i skladatelskou hravostí, najednou tito Američané nenalézají žádnou konkurenci.
|
