Zapomeňte na to, že Backyard Babies někdy byli naprosto rvavou rock n`rollovou kapelou, která šokovala skandinávskou a potažmo i celou evropskou scénu v roce 1998 bezprecedentní punkovou jízdou „Total 13“. Generační výpovědi jako „Highlights“ a „Ghetto You“ působili jako rána kladivem mezi oči a kapela se díky nim zařadila mezi žhavá želízka scény. Že v nich je velký potenciál doložili Backyard Babies dvěma dalšími alby „Making Enemies Is Good“ a „Stockholm Syndrome“. Tenkrát byli skutečně na vrcholu… Ovšem od té doby už uplynulo patnáct let a situace se trochu změnila.
Kapela především prodělala na konci minulé desetiletky rozpad, když se dvě hlavní osobnosti (zpěvák Nicke Borg a kytarista Dregen, kdysi poznávací symbol kapely s vizáží vyfetlého androgyna) vrhly na sólovou dráhu. Víc byl vidět Dregen, který se stal jakousi švédskou celebritou, vydal bezejmennou sólovku a dokonce se na chvíli uhnízdil v doprovodné kapele bývalého frontmana megakultovních Hanoi Rocks Michaela Monroea. To všechno je už ale také minulostí a posledních pět let fungují Backyard Babies znovu pospolu. Otázka ovšem je, nakolik jako v dobách své největší slávy.
Aktuální počin „Sliver And Gold“ je už druhou postcomebackovou deskou. Ta první, čtyři roky stará „Four By Four“, příznivce sice potěšila, ovšem s odstupem času lze říci, že to bylo především tím, že vůbec vyšla. I když nenabízela vůbec špatný materiál, úplně se nepodařilo navázat na někdejší energii a chemii uvnitř kapely. Ztratila se jakási uvěřitelnost a pocit autenticity, který provázel staré věci a který dělal hity jako „Brand New Hate“ nebo „Minus Celsius“ tak uvěřitelné a přitažlivé. A, co si budeme říkat, se „Sliver And Gold“ je situace podobná, neřkuli horší.
Největší problém této desky je v tom, že se kapela snaží posluchače přesvědčit, že všechno je takové jako dřív, že má v sobě pořád toho nespoutaného ducha rock n`rollu, že členové jsou stále těmi největšími vymetači večírků ve městě, ovšem skutečnost je už trochu jiná. Z Backyard Babies jsou už dnes usedlí tatíci a proto jejich novinka nemůže nikdy znít jako „Total 13“. „Sliver And Gold“ sice neobsahuje špatné skladby, ovšem tak trochu postrádá energii, což je u rock n`rollové kapely pravděpodobně vždycky ten největší problém. Navíc deska nedrží úplně pohromadě, především proto, že jsou na ní místa, kdy je jasně slyšet snaha kapely přiblížit se ještě více k mainstreamovému publiku.
Jsou tu dobré věci jako „Good Morning Midnight“ (ovšem v minulosti měli Backyard Babies otvíráky přece jen oslnivější), „Simple Being Sold“, „44 Undead“ (s úvodem, který evokuje dávnou „Highlights“) či „A Day Late In My Dollar Shorts“ (podobný název využili v minulosti pro svou skladbu Hanoi Rocks, že by si Dregen chtěl jen tak mimoděk připomenout angažmá u Michaela Monroea?), které jedou ve starých kolejích, ale přece jen už i ony postrádají ten rebelský ksicht, který byl pro Backyard Babies vždycky hodně důležitý. Co potom takové kompozice jako „Shovin` Rocks“, „Yes To All No“ nebo titulní „Silver And Gold“, které se snaží výraz posunout možná až někam k pop punku a využívají jiných, pro kapelu cizích a leckdy i nevkusných (pouťové piáno ve zmíněné „Shovin` Rocks“) momentů… Možná proto nejsilnější skladbou je závěrečná „Laugh Now Cry Later“, prodchnutá nostalgickou náladou, kterou umocňuje použití harmoniky v její závěrečné části. V takových výpovědích jsou dnes Backyard Babies nejsilnější, protože jim to lze - na rozdíl od leckterých jiných míst desky - věřit.
Mluvit o „Sliver And Gold“ jako o nejhorší desce kapely by možná bylo trochu nespravedlivé. Ona se zase tolik neliší od počinů jako byla minulá „Four By Four“ nebo svého času „People Like People Like People Like Us“. Ovšem dokladuje, že i když se kapela snaží co může, její současná forma je sice uspokojivá, nicméně forma z přelomu tisíciletí je už asi navždy pryč.
|
