Před vydáním alba „Roorback“ zaznamenala brazilská Sepultura nejzásadnější změnu od roku 1996, kdy z kapely odešel Max Cavalera. Tentokrát nikoli v rovině sestavy, ale na poli marketingovém, když bylo přerušeno dlouholeté partnerství s firmou Roadrunner Records, se kterou si hudebníci přestávali rozumět právě od rozchodu s Maxem (RR se údajně více věnovali jeho partě Soulfly). Novým zástupcem Sepultury se stal label SPV, což mělo na kapelu pozitivní vliv nejen podle samotných muzikantů, ale také z pohledu reálných faktů. Po dvojici méně zdařilých počinů jakoby se osazenstvo konečně uvolnilo a dokázalo stvořit dílo, na kterém je možné nalézt nápaditější a hlavně kompozičně živější okamžiky.
Album zaprvé působí odlehčeněji (však také kapela strávila ve studiu o polovinu méně času, nežli tomu bylo v případě předešlého disku „Nation“), zadruhé není za každou cenu drceno halucinogenními úlety, případně předimenzovaným seznamem nejrůznějších hostů (tentokrát je zde pouze jeden). Přednost dostávají drsné pasáže, kterým žánrově vévodí groove, jak dosvědčí úvodní nátěr „Come Back Alive“, jenž sice zase chtě nechtě připomene fošnu „Roots“, hudba má nicméně kýženou šťávu a drajv. Ve dvojici navazujících položek „Godless“ a „Apes Of God“ už se mírné náladové povlávání dostaví, pořád je ale přítomen pocit vyšší skladatelské pohody, jež bude schopna dotáhnout album do zdárného konce.
Tento dojem se následně v podstatě potvrdí, a to navzdory několika momentům, ve kterých se protáčejí repetiční vzorce, případně probíhají kompoziční námluvy s grungem (zejména ve vokálních polohách), což je strategie, kdy se autoři Sepultury oddávají až příliš okaté ležérnosti (viz např. kusy „As It Is“ nebo „Bottomed Out“, který navíc poněkolikáté opakuje rytmický vzorec písně „Lookaway“ z fošny „Roots“). Nevyšel ani závěrečný rádoby vtípek ukrytý pod titulem „Outro“, v němž si členové dobírají baskytaráka Paula Jr., přičemž jde o tzv. interní srandu, kdy daný humor baví pouze samotné aktéry. Otázkou vkusu je pak bonusový cover song „Bullet The Blue Sky“ od U2, jenž se na některé verze alba dostal z EP „Revolusongs“ (2002), na kterém Sepultura vzdala formou předělávek hold interpretům, jež měli zásadní vliv na vývoj kapely.
Jinak lze ovšem zápis „Roorback“ poslouchat bez větších obav a krom již zmíněných písní si dále užít položky jako „Corrupted“, ve které strhávají dynamické kytarové drifty, přičemž celkově jde dost možná o nejlepší song Sepultury od „Kořenů“, dále zlověstně odfrázovanou klipovku „Mind War“, potažmo nátisk „Leech“, v němž Derrick Green jako autor prodal svoji oblibu hardcorové scény. V pohodě zaujme také dovádivý groove skladby „The Rift“ s upištěným sólem i zvonivou basou, nebo krátká smršť „Activist“, která svým nábojem připomene dřívější sepulturovský cover „Polícia“. Devátý zápis Brazilců zaplál konzistentnější tvůrčí invencí, což doprovázel značně úlevný pocit, zvlášť s ohledem na dvojici méně zábavných studiových předchůdců. Najednou bylo zřejmé, že jihoamerický kvartet není možné tak snadno odepsat a opět je na místě navodit stav sice opatrného, ale přece jenom napjatého očekávání věcí příštích.
|
