Nabuzeni úspěchem debutu „Transmigration“ s dalším nahráváním Crematory příliš neotáleli a tak v květnu 1994, pouhý rok po vydání debutu vyšla druhá deska „…Just Dreaming“. Na té už se ke kapele přidal i nový baskytarista Harald Heine, čímž se zrodila „klasická“ a po dlouhá léta stabilní sestava Crematory.
Po relativně strašidelném intru „Heavens Throath“ se rozezní tóny první skladby „Transmigration“. Počkat! Tak se přece jmenovalo minulé album. Crematory zde poprvé představili svou na dlouhá léta netradiční a zajímavou specialitu - název předchozích desek využívali také jako titul skladby na albu následujcím. Důležité je, že píseň pokračuje v duchu minulé desky, tedy v old school death metalu s vydatným klávesovým kořením. Zvuk nahrávky se zdá však o něco mírnější. Rozhodně ne tak deathově agresivní jako v případě debutu.
Gotika klepe na dveře. „Only Once In A Lifetime“ je stále pořádný underground, ovšem klávesy jsou výrazné a gotická atmosféra nepřeslechnutelná. Nechybí ani využití varhan a ženského zpěvu v pozadí v podání klávesačky Katrin. Prvním velkým hitem v diskografii Crematory byla „Shadows Of Mind“. Tahle píseň většinu stopáže jede v doom metalovém tempu, doprovázeném gotickými klávesami. Skvělý výkon podává Felix, jehož growl je velice dynamický, živoucí. Je slyšet, jak si hraje se svým hlasem. Skladba směrem k refrénu zrychluje, nabízí silné riffy, ale už je v gotice uvízlá až po uši. Zajímavým krokem bylo využití němčiny. V té době nezvyklé a poměrně odvážné rozhodnutí, nicméně nebyl to nápad kapely. Ta totiž text nestačila do angličtiny přeložit. Navíc se s německým textem prezentovali už na turné s My Dying Bride a fanoušci reagovali kladně. „Shadows Of Mind“ tedy zůstala v mateřštině a do budoucna dala Crematory znamení, že mateřština jim sluší.
„I Saw the Angels Fly“ začíná nezvykle jemně. A rozjíždí se velmi dlouho. V pozdější době takřka nemyslitelné, aby se Crematory zabývali tak dlouhou instrumentální pasáží. Píseň nabere na obrátkách a chvílemi se pohybuje na pomezí deathu a blacku. To však přeruší klavír a dynamika skladby bere dech. Druhým hitem (a také druhou klipovkou) je „In My Hands“. Stejně jako „Shadows Of Mind“ rotovala na německé MTV a Viva. Využívá i podobné stavby písně, střídá klidné až rozjímavé pasáže s důraznými death metalovými pasážemi. Emoce z „In My Hands“ přímo stříkají a především v závěru je velice vypjatá. Bohužel podobné věci už nikdy Crematory nenahráli.
„The Instruction“ nabídne nesmírně zajímavou a progresivní pasáž, do death metalu promlouvají klávesy, které zní jak telefon s ozvěnou. V té době Crematory hledali co možná nejzajímavější klávesové rejstříky. Elektronicky zní začátek „Dreams“, přičemž zvuky kláves sny opravdu evokují. Velice nápadité. Na ploše šesti minut Crematory rozehrají jeden ze svých nejlepších hudebních výkonů. Death/doom jak víno. Trochu zbytečně pak působí klávesové outro nikterak zajímavé instrumentálky „For Those Who Believe“.
„…Just Dreaming“ je výborná deska. Ještě hodně čerpá z death metalu, ale stále více dává prostor klávesám a melodice. Skladby jsou v porovnání s pozdější tvorbou kapely poměrně složité, Crematory se nebojí pohrát so se strukturou písní. Trochu je však škoda, že krom dvou největších hitovek desky je většina skladeb sice příjemných na poslech, ale v hlavě příliš neutkví. V tom „…Just Dreaming“ zaostává za debutem, který i přes extrémnost obsahoval jeden zapamatovatelný flák za druhým.
Crematory se dařilo. Komerčně i u kritiky, v této době patřili mezi nejoriginálnější death metalové bandy. Jeli turné s velkými jmény (Tiamat, Atrocity) a hudební kariéru měli skvěle rozehranou. Markus Jϋllich v jednom z dobových rozhovorů říká: „Uvidíme, co přinese budoucnost, ale náš styl už se výrazněji nezmění. Našli jsme vlastní sound.“ Toho se však Crematory až tak úplně nedrželi...
|
