Jihlavská gothic rocková legenda nepatří zrovna ke koncertně nejaktivnějším kapelám. Zpravidla odehraje jen deset až patnáct koncertů za rok a proto je každé její živé vystoupení svým způsobem jedinečnou událostí, která se dlouhou dobu nemusí opakovat. Pokud k tomu připočteme fakt, že XIII. století má ve zvyku vozit s sebou jako support nějakou zahraniční stylově spřízněnou partu, máte hned dva důvody na jejich show vyrazit. Role vzácného hosta se tentokrát ujala britská formace Red Sun Revival. Tato skupina funguje od roku 2011, na kontě má dvě studiové desky a v jejím čele stojí zkušený frontman Rob Leydon (ex - Voices of Masada). Zajímavým prvkem v jejich sestavě jsou housle, které jejich už tak dost temné a pochmurné hudbě přidávají na větší atmosféričnosti.
Red Sun Revival celý goticky laděný dýchánek odstartovali a nevděčné role úvodní kapely večera se ujali na výbornou. Mile překvapil i zvuk, který byl již od začátku velmi slušný. I přestože hudba, kterou tato formace produkuje, je spíše pomalejší a melancholického vyznění, měl jejich set docela šťávu a londýnská čtveřice ani na chvíli nenudila. Navíc Rob Leydon předváděl se svým zajímavě zbarveným hlasem obdivuhodné výkony. Publikum se výborně bavilo a kapelu zcela po právu odměnilo pořádným aplausem. Nutno zmínit, že už od začátku jejich setu byl prostor pod pódiem zcela zaplněn (a to koncert začínal už v půl osmé). Britové se rozloučili skladbou „Mistakes“, ve které Rob Leydon vystřihl skvělé kytarové sólo a učinil tak skvělou tečku za povedeným vystoupením.
Po pětadvacetiminutové pauze a již dobře známém intru se na scéně objevili pánové a dáma, kvůli kterým většina přítomných do Paláce Akropolis přišla. Když jsem před pár lety viděl XIII. století naposledy, působili na mě vyčerpaným dojmem a frontman to pěvecky moc nedával, ale tentokrát bylo vše úplně jinak. Kapela vypadala, jak kdyby ji někdo polil živou vodou. Petr Štěpán zpíval jako zamlada a po pódiu poskakoval jako kamzík. Takhle při chuti jsem snad „třináctku“ ještě neviděl. Skvělý dojem podtrhoval i absolutně brilantní zvuk (každý nástroj zněl hezky čitelně). Kapela svůj set otevřela peckou „Kabarette Voltaire“. Ze zatím stále aktuální (a hodně povedené) desky „Intacto“ zazněla bohužel jen jedna skladba, a to“ Phobia nocturna“. Na druhou stranu mile potěšila ukázka z připravovaného alba „Frankenstein“ (jestli se i ostatní písničky ponesou v podobném duchu jako zde představená titulní věc, bude novinka pořádný nářez). Publikum výrazně ožilo při songu „Upír s houslemi“ a následující nesmrtelné hity „Justina“ a „Mystery Ana“ už sborově zpívalo s kapelou. Jeden čas měla jihlavská parta potřebu vyplňovat svá vystoupení cover verzemi, jsem upřímně rád, že už ji tenhle nešvar přešel a přednost tak dostala její autorská tvorba. Jedinou výpůjčkou tak zůstala finální položka „Karneval“, převzatá od Olympicu. Její závěrečné kytarové sólo si Petr Štěpán prodloužil hned o pár minut, což jasně svědčí o tom, že pražský koncert si užívala i samotná kapela. Obecenstvo samozřejmě nenechalo XIII. století odejít bez přídavků. Takže jsme se ještě dočkali koncertní tutovky „Fatherland“ a nejkrásnější balady z repertoáru Jihlaváků „Růže a kříž“, ve které si baskytarista Mirek "Palda" Paleček.zahrál na akustickou kytaru. Správně goticky temný (ale zároveň zábavný a energický) večer se tak dočkal skvělého zakončení. Jen škoda, že byl tak krátký, vždyť XIII. století zahrálo jen dvanáct písniček (na ploše pětasedmdesáti minut), což není zrovna moc. Zvlášť když chyběly hity jako „Elizabeth“, „Nosferatu is dead“ nebo „Vendetta“, ale i přes tento nedostatek se jednalo o jedno z nejlepších vystoupení této domácí gothic rockové legendy, jaké jsem kdy viděl.
playlist: Kabarette Voltaire, Katakomby, Phobia nocturna, Transilvanian werwolf, Absinth, Frankeinstein, Úpír s houslemi, Justina, Mystery Ana, Karneval, Fatherland, Růže a kříž
|
