Říká se, že právě třetí album je pro kapelu rozhodující, aby se ukázalo, zda předchozí desky nebyly jen nějakou „náhodou“, jestli skupina dokáže vydávat kvalitní věci i nadále a opravdu se prosadit. Když v záři 1995 vyšlo album „Illusions“, stalo se z hlediska popularity i stylového posunu pro Crematory milníkem. „Illusions“ je stále ponořené do hlubin extrémního metalu, ale po původním old school death metalu toho už moc nezbylo. Na této desce vládne gothic doom.
Když opomeneme orchestrální intro „Rexlexionen“, které působí jako pozvánka na let do vesmíru a je v něm využita němčina, začne album přesně v gothic doomovém duchu. „Faces“ je hodně o klávesách, ale také táhlé kytaře. Samotný úvod je poměrně rozevlátý a chybí mu větší údernost. Felix stále skvěle growluje, ostatně tohle je hlavní poznávací znamení Crematory dodnes, ale využívá i čistý…hlas. O zpěv moc nejde, spíš jen recitaci. Deska přinesla i doposud největší hit kapely „Tears Of Time“, který patří do zlatého fondu gothic doom metalu. A to nejen díky skladbě samotné, ale i pro vynikající videoklip, který Crematory vystřelil do popředí zájmu. Felix zde působí skoro jak growlující operní pěvec. Skladba je dynamická, střídá tempa, Felix způsob zpěvu, riffy jsou jednoduché, ale zejména melodická kytarová linka je skvělá. Klávesy tvoří melodii, kterou si zapamatujete na první poslech. Crematory zde vytvořili svůj nejlepší kousek.
V dalších skladbách se začíná prosazovat věc zcela typická pro tvorbu kapely - jednoduché a především textově sloganovité refrény. „My Way“ („Close your eyes - for my way. Open your soul - for my way. Give me your thoughts - for my way“ či „Lost In Myself“ („Lost in yourself - Lost in tomorrow - Lost in myself - Lost in your own created world“) jsou hezkou ukázkou. Crematory to prostě s angličtinou nikdy nepřeháněli a sázeli na chytlavost a jednoduchost písní. Oba zmíněné kousky trochu desku přitvrdí. Nechybí dvoukopáky, dozvuky death metalu. Zvuk je však poměrně měkký za což může množství kláves. Nutno podotknout, že klávesačka Katrin si s nimi uměla pohrát a jsou tak velmi zajímavé a zábavné. Skladbám nechybí příjemná atmosféra jako například v „An Other“ (pěkná slovní hříčka) a vcelku lze konstatovat, že na „Illusions“ příliš agrese nenajdete.
Trochu nečekanou změnou je instrumentálka „The Atmosphere“, která se povedla náramně. Začíná gregoriánským chorálem, pokračuje však hrou na španělku a decentními klávesami. Svůj název si opravdu zaslouží. Následně se hudba vrátí do starých kolejí a třeba „The Beginning Of The End“ patří k tomu nejlepšímu na desce. Skvěle vygradovaná je „Sweet Solitude“, kde zazní opravdu tvrdý riff a najednou je muzika o dost temnější. Nicméně závěrečná třetina alba už trochu upadá do stereotypu a nepřináší nic zajímavého. Ani v případě klávesové instrumentálky „Visions“, což je trochu škoda, protože jinak se jedná o výbornou atmosférickou desku.
„Illusions“ udělalo krok vpřed směrem k větší melodičnosti, jednoduchosti, ale také hitovosti. O žádný mainstream se však nejedná, Crematory nabízí gothic doom metal vysoké kvality.
Kapela měla v zádech tři silná alba a věřila si. Kapelník Markus Jϋllich přirovnával úspěch Crematory ke kapelám jako třeba Tiamat či Paradise Lost.
|
