Mít slavného tatíka nestačí… O tom se na vlastní kůži přesvědčili britští The Raven Age, když předskakovali na posledním turné Iron Maiden. Důvod byl jednoznačný. V The Raven Age totiž hraje na kytaru syn Steva Harrise ze zmíněné legendy a proto výběr do role předskokanů byl nasnadě. The Raven Age neměli vůbec jednoduchou pozici, protože fanoušci Iron Maiden jsou známí svou nevolí vůči předkapelám a je úplně jedno, čí syn v ní zrovna hraje. Mladíky, kteří si libují v kombinaci klasického heavy metalu s moderními extrémnějšími odrůdami, proto vítalo jen chladné publikum, které jejich set odbylo postáváním ve frontách na pivo nebo lhostejným odzívnutím.
Říkat si tatík Harris může co chce, The Raven Age jeho potomka George nebudou nikdy nástupci Iron Maiden ani jiných slavných legend, i kdyby se všichni na hlavu stavěli. Jejich debut „Darkness Will Rise“ z roku 2017 určitě nepřesvědčil o opaku, když nenabídl silný, neotřelý materiál, který by se opíral o dobré skladby. Navíc s originalitou byli The Raven Age na štíru, protože i přes úvodní proklamace neměli v zásobě nic, co by nebylo ke slyšení předtím. Spojení klasiky a metalcorových bubenických kulometů a screamů nebylo tím, co by mohlo širší veřejnost oslovit a ani jméno Harris na fanoušky Železné panny po poslechu minulé desky dojem udělat nemohlo. V The Raven Age se ale za ty dva roky mnohé změnilo…
Především ze sestavy zmizel zpěvák Michael Burrough, kterého nahradil exponovanější a přece jen charismatičtější Matt James a nekonečná turné přece jen kapelu vycepovala. Novinka „Conspiracy“ není opět bůhvíjaké dílo, není to rozhodně nahrávka světoborného formátu, ale oproti „Darkness Will Rise“ je na ní slyšet větší vyspělost a kompozice samotné prošly pravděpodobně důkladnějším skladatelským procesem. Stylově kapela sice zůstává věrna výrazu, který posluchači znali z debutu, ovšem v některých skladbách („Betrayal Of The Mind“ nebo „The Day The World Stood Still“) je znát výraznější posun ke klasickému metalu. Že by vliv a rady otce Harrise…?
Je to totiž tvář, která kapela sluší mnohem více než ta metalcorová, jenž se nutně musí pohybovat ve velmi úzce vymezených mantinelech a kde se úkrok stranou toleruje ještě míň než u klasiky. Jistě, modernější tvář kapele zůstává stále, což je dané ultrasoudobým (rozuměj zbytečně nabušeným) zvukem, ale i tím, že některé dobře se rozvíjející skladby jako „Seventh Heaven“ dojíždí na zbytečně zhutněný sound, jenž opět rozjede klasická metalcorová kolečka. Jistým ukazatelem do budoucna tak může být závěrečná „Grave Of The Fireflies“, která sice jede podle výše popsaného módu, ovšem její dramaticky vystavěná epická úvodní část (nakonec protažená do poloviny samotné kompozice) naznačuje cosi o vyšších cílech kapely. Když pak nastoupí opět podladěné, agresivní kytary, zní celá skladba stále velmi přirozeně. James se nehrne do zbytečných screamů a spíše dává průchod melodiím, které najednou ctí sílu klasického heavy metalu.
To je cesta, kterou by se v budoucnosti mohli The Raven Age vydat a vymanit se tak ze sítí, do kterých se nevědomky zapletli už na začátku kariéry. „Conspiracy“ je proto silnější album než byl debut, a může být příslibem, že z téhle kapely v budoucnu přece jen stálice koncertních pódií bude. Posun směrem ke srozumitelnějšímu výrazu je znát, stejně jako fakt, že tihle mladíci se během let ledacos naučili.
|
