Že 7 Miles To Pittsburgh nebudou novými Sleeze Beez (i když je stejně jako nizozemskou hairmetalovou hvězdičku přelomu osmdesátých a devadesátých let vede zpěvák Andrew Elt) bylo jasné hned na bezejmenné debutové desce z roku 2017. Hardrocková podstata sice zůstala stejná, ovšem výrazové prostředky, které 7 Miles To Pittsburgh využívají, se od Sleeze Beez v mnohém liší. Kapela totiž rezignuje na popěvky typu „Stronger Than Paradise“ a snaží se spíše o trochu modernější výraz, který ovšem uvízl v devadesátých letech, někde v největším rozpuku grunge a alternativního rocku.
Elt tvrdil, že novinka „Revolution On Hold“ bude dotaženější než předchůdce, kterému bylo vyčítáno, že nedrží příliš pohromadě a obsahuje vcelku nevyrovnaný materiál. Podle jeho slov se mělo jednat o návrat k pravé podstatě rocku, k jeho až na dřeň oholeným kořenům. Jenže znáte ty klasické promo kecy. A až tak doslova nejdou brát ani v případě „Revolution On Hold“. Deska totiž dost věrně navazuje na dva roky starý debut, včetně toho, že se opět výrazově pohybuje v devadesátých let. Můžete proto slyšet klasické grungeové harmonie, které se proplétají s hardrockovými postupy a Eltovým čistým zpěvem, který pořád ještě dává vzpomenout na hairmetalovou minulost.
Desku sice odpálí svižná rock n`rollovka „Bad Enough“, která má v nervním riffu trochu té kocoviny poslední dekády minulého tisíciletí, ovšem na druhou stranu nepostrádá tah na bránu a disponuje velice silným refrénem, kde si Elt opět mohl vyzkoušet rozpětí svého hlasu. Možná trochu překvapí využití hammondek u podobného druhu hudby, ovšem nakonec ani ony nepůsobí rušivým dojmem. Od skladby „Olympus“ ale kapela opět směřuje k alternativnějšímu výrazu, což se naplno projevuje v pomalejších věcech „I Feel Your Pain“ a dvojici „Brave New World“ a „God Only Knows“, kde (zejména v případě druhé jmenované skladby) se kapela uchyluje až někam k modelu amerického písničkářství, zde smíchanému s vlivem kapel typu Hootie And The Blowfish.
Možná trvá déle, než si člověk zvykne na tuto Eltovu polohu, ovšem po důkladnějším zkoumání lze přijít na to, že se (opět hlavně v případě „God Only Knows“) jedná o skutečně silnou skladbu, která staví na zapamatovatelném refrénu a chytré melodické lince ve sloce. Ovšem vrcholem desky zůstává závěrečná „Only A Fool“, jenž nabídne pestrou paletu nálad, její začátek sice opět směřuje někam ke grungeovému hnutí a nabídne postupy, které by asi nemusely být cizí ani Alice In Chains, ovšem postupně se skladba rozvine do slušné rock n`rollové jízdy, kde nechybí slyšitelné vlivy Deep Purple z coverdaleovského období a refrén, který by se dokázal uplatnit i na stadionech.
Stejně jako v případě debutu se vyrovnanosti na „Revolution On Hold“ dosáhnout až tak úplně nepodařilo. Navíc Elt se stále pohybuje v polohách, kde jej řada fanoušků pořád nechce až tak úplně slyšet. Jenže je to o předsudcích. Pokud je odhodíte stranou, může se před vámi tahle deska docela rozsvítit a přestože se nejedná o nějak zvlášť zásadní nahrávku letošního jara, bez pochyby jde o velmi slušnou hudbu, která se dobře poslouchá, i když jde tak trochu mimo čas a prostor, jelikož není asi nic zastaralejšího, než se v dnešní době ještě nořit do grungeového marasmu...
|
