Italská Onydia vznikla poměrně nedávno, přesto to úplní nováčci nejsou, celá trojice členů kapely působila v Elarmir, které společně opustili. V roce 2015, rok před vznikem Onydie, Elarmir vydali skvělé album „Human Wisdom“, kde se kombinovaly styly jako symfo-metal, death metal a také prog. Elarmir před rokem vydali desku „Come, Feel, Action“, která byla víceméně v podobném stylu jako debut, ale jeho kvalit nedosáhla. Na otázku, zda se to povedlo alespoň odpadlíkům v Onydii, odpovídá debutové album „Reflections“.
Nejvýraznějším rozdílem oproti bývalému působišti trojice je absence growlingu. Celý prostor má pro sebe zpěvačka Eleanora Buono, která může trochu připomínat Simmone Simmons (v minulosti jí byla hodně ovlivněná), ale její zpěv je o něco civilnější. Dalším rozdílem je větší příklon k progresivnímu metalu. Úvodní „The Unknown“ vyloží všechny karty na stůl. Onydia zde předvádí svou verzi progu, kde hudbu táhne Eleanořin hlas, ona tvoří melodie a muzikanti se předhánějí v hudebním umění. Nechybí tvrdé nadupané riffy, ale kytary většinu času sólují a působí nesmírně živým dojmem. Trochu v pozadí zůstávají klávesy, nicméně i ty jsou důležitou složkou kapely, bez nich by harmonie a atmosféra nebyly tak působivé
Math metalové riffy a řekněme vcelku prog metalové klávesy otevírají skladbu „Breath“. Následně se hudba uklidní a Onydia zde připomíná To-Meru (jednička v oboru „prog metal se zpěvačkou“). To-Mera také kombinovala tvrdé podladěné a math metalové riffy s jemným projevem zpěvačky a jako bonus jí sloužily jazzové prvky. Ty používá i Onydia. „Breath“ zaujme rovněž parádním kytarovým sólem, tento nástroj je na desce dominantní. Při opakovaných posleších zvýrazní jejich propracovanost.
Deska má jasný „názor“, svůj styl nemění a nesnaží se být přeplácaná. Je velice intenzivní, a jakmile vás chytne na začátku, do konce už nepustí. Místy zvolní jako v „Silence“ či „My Paradise“. V druhé jmenované se malinko ukáže slabina ve zpěvu Eleanory - někdy zní totiž příliš ukňouraně. Zpívá skvěle, ale Simone Simmons (která tento problém dříve také měla) to zdaleka není. Čím více do hudby Onydie pronikáte, tím více se musíte sklonit před jejici skladatelským umem. Skladby se postupně zažírají do hlavy, a i když Onydia nehraje nic objevného, dělá to chytře a s takovým zápalem, že vás strhne. Rovněž musím pochválit symbiózu všech nástrojů. Klávesy, ačkoliv nejsou dominantní, s kytarami skvěle spolupracují.
Osm skladeb, čtyřicet minut muziky. Deska je přiměřeně dlouhá a vyhýbá se jí jakákoliv vata. „Reflections“ je plná přístupného, ale také propracovaného prog metalu. Na přívlastky jako gothic nebo symfo zapomeňte, Onydia má sice zpěvačku, ale její hudba cílí na jiné posluchače. Kapela se úspěšně postavila na vlastní nohy a její debut je lepší než poslední deska Elarmir.
|
