V neděli ráno jsem nebyl vůbec tak aktivní jako den předtím, kdy už jsme v sedm byli na pivku a v devět očumovali PANGEU. Měl jsem v plánu hned po ránu legendární punkery E!E, ale jaksi jsem se probudil až v polovině jejich setu a než jsem se dostal do areálu, tak dohrával poslední song. Když to spustili DOCTOR PP, tak jsem usoudil, že nejlepší přece jenom bude, jít zase někam odpočívat a připravovat tělo na večerní kapely.
Nemohl jsem si však nechat ujít další z mnoha legend a to americké METAL CHURCH. Pamatuji si, když jsem kdysi ulítával na jejich debutu. Nový zpěvák Ronny Munroe se svého postu chopil opravdu s vervou a spolu s celou kapelou dostal Vizovice pěkně do varu. Samozřejmě jim k tomu pomohlo i pražící slunce, ale řekl bych, že METAL CHURCH překvapili hodně lidí. Velmi vydařený koncert a skvělá pařba...
 Moc nechápu zařazení kapely RIVERSIDE mezi METAL CHURCH a KORPIKLAANI. Polští občané sice na svojí domovskou kapelu rádi zapařili, ale lidí nezůstalo tolik, kolik by v tuhle odpolední hodinu mělo být. Jejich progresivní rock nepostrádal jiskru a potřebnou muzikantskou vybavenost, ale něco tomu prostě chybělo...
KORPIKLAANI mě absolutně nechytili... Znělo to sice poměrně zajímavě, ale přece jenom je jejich repertoár sestaven z pouhých odrhovaček, které ne každého můžou chytit za srdce. Odezva byla ale celkem slušná, takže jsem měl ten problém možná jenom já...
Mezi sedmou a osmou hodinou přišel čas na dnes již neodmyslitelnou stálici Masters of Rock – TŘI SESTRY. U této kapely mě napadá jen jedno slovo – KULT. A podle toho to také vypadalo. Lidi si to naplno užívali a stejně tak celá kapela. Jednoduše pravá lidová zábava. A co mě nejvíc dostalo? Jednoznačně pravá punková dechovka „Průša je úchyl“!!!
V devět hodin přišla první kapela z trojice nejočekávanějších pro nedělní den – EDGUY. Němci již dávno před tím oznamovali, že se ve Vizovicích bude točit oficiální DVD a to je důvod k oslavě, protože takovou poctu nám neposkytne hned tak ledajaká kapela. A na výkonu kapely to bylo jednoznačně znát. Tobias Sammet s novým „sexy“ účesem sršil dobrou náladou a neustále burcoval publikum, což je ten správný recept na to, jak dokázat lidi strhnout. Správná komunikace je velice důležitá. Stejně tak neustále vychvalování místního publika. Ano, to patří ke každému koncert, ale tady Tobiho slovům věřím a myslím, že to bylo fakt upřímně ze srdce. A co vlastně tentokrát zaznělo? Samozřejmě hodně věcí z novinky „Rocked Ride“, ale i dnes již profláklé hity jako “King Of Fools“, „Tears Of A Mandrake“ nebo „Lavatory Love Machine“. Došlo i na projekt AVANTASIE, takže nevěřím, že by EDGUY někoho mohli zklamat... Super!
APOCALYPTICA byla podle mého hodně přeceňovaná záležitost pro tuhle akci. Souhlasím s tím, že kdysi to bylo velice originální, ale  dneska už to na mě působí trošku omšele a nezajímavě. Mírně to osvěžila naše krásná zpěvandule Marta Jandová, která na chvíli utekla od DIE HAPPY, ale jedna věc celý set nezachrání...
To nejlepší bylo zařazeno nakonec! Na WITHIN TEMPTATION jsem se těšil opravdu nehorázně a oni mě za to nehorázně potěšili!!! Čekal jsem vynikající koncert, ale to co tahle holandská parta předvedla, překonalo i všechny mé erotické sny. Sharon oplývá takovým charismem, že kdyby na tom podiu jen stála a nic nedělala, tak stejně nejednoho fanouška dostane do varu. Snad momentálně nejsympatičtější zpěvačka na metalové scéně. A ten hlas! I teď mi z toho přebíhá mráz po zádech... Hrálo se samozřejmě z posledních dvou desek, přičemž hlavně ty z legendárního  „Mother Earth“ patřily k jasným vrcholům. Pro mě byl tou pomyslnou špičkou nádherný song „The Promises“. Možná že už jsou dnes WITHIN TEMPTATION na svém vrcholu, ale já plně věřím, že to úplně nejlepší ještě teprve přijde a to je na tom to nejvzrušivější!!! Krásná tečka za festivalem, který u nás nemá prostě obdoby.
25000 lidí je už dav, který musí všem zúčastněným kapelám rozpálit krev v žilách. A to musí jejich výkon náležitě poznamenat. Možná právě tento fakt může za to, že většina kapel zahrála nad svůj průměr. Celá akce byl nezapomenutelný zážitek a mnoha lidem se splnilo hned několik snů. Musím také pochválit vynikající pořadatelskou práci, podle které by se měla většina „kolegů“ ještě pořádně učit. Celé tři dny, co jsem byl na akci, byla cítit ve vzduchu naprosto pohodová a přátelská atmosféra. Metal opět jednou spojil národy... Jsem hrdý, že se tak stalo v naší malé republice. Vizovice Forever!
P.S. : Zdravím kolegyni Rockinpiru z Paya (Kiss for you), pařmeny z Polska (Na Avantasii to s vámi bylo maso) a partičku čtyřprocentních kolegů, kteří nám tak krásně osvěžili Helloween...
|
