Od chvíle, kdy si Kurt Cobain prohnal kulku hlavou, právě uplynulo pětadvacet let a jemu samotnému by dnes bylo už dvaapadesát. Zdá se, jako kdyby to bylo včera. Ten člověk přepsal pravidla celé rockové hudby a zároveň byl poslední, komu se to povedlo. Dnes jej proto můžeme řadit k takovým veličinám, jako byl například Jimi Hendrix, John Lennon nebo dosud žijící ikony Jimmy Page či Mick Jagger. Cobain do hudby vnesl nový prvek, který sice nikdy nebyl a ani nebude po chuti obdivovatelům klasického heavy metalu, či hair metalu. Tyto styly uragán grunge skoro pohřbil, ale díky tomu se stal nesmrtelným. Jistě, Kurtu Cobainovi může být vyčítáno, že řada kapel kvůli monstróznímu úspěchu Nirvany skončila, ale je to skutečně vina kapely nebo potažmo samotného Cobaina? Určitě ne, Nirvana byla dravější, životaschopnější a leckdy i kvalitnější a uvěřitelnější než řada kapel osmdesátých let. A v hudbě (jako všude) platí, že vítězí ten silnější.

Cobain svůj úspěch nakonec nepřežil. Nečekaná sláva, dlouholeté deprese a naprosto devastující drogová závislost si svou daň vybraly. Když v deštivém dubnu, kdy jeho domovský Seattle bývá dost nehostinné místo, našel elektrikář vychladlé tělo na podlaze kdesi v zabordelené místnosti nad garáží, strhla se velká lavina hysterie, daleko převyšující nirvanomanii, která vypukla po vydání „Nevermind“. Cobain byl tenkrát všude, na tričkách teenagerů i na plakátech v každém druhém pokoji a jeho hudba zněla z každého rohu. Spolu s jeho smrtí upadla celá rocková scéna do deprese, která trvala po zbytek devadesátých let. Ano, takový měl ten maník vliv, aniž by o to sám kdy stál. A ten je hmatatelný i dodnes, když jeho tehdejší fanoušci dospěli, mají své děti a rodiny a úplně jiné starosti. Ale ani po čtvrtině století od jedné lidské tragédie pro ně tato ikona nezemřela...

Pepsi Stone, 21. 4. 2019