V roce 2006 už pod hlavičkou Massacre Records vydávají Crematory další řadovou desku. Dostává název „Klagenbilder“ a kapela s ní chtěla překvapit. Hovořila o senzační desce, ale jedinou překvapivou věc na ní zůstal fakt, že jako druhé album v jejich kariéře je zpívané kompletně německy. Mateřština Crematory sluší a z tohoto pohledu nešlo o špatný krok. Ostatně úspěch kapely se projevoval hlavně v německy hovořících zemích, zájem o kapelu v ostatních koutech světa spíše slábl.
„Klagenbilder“ přímo navazuje na „Revolution“. Zvukově byl ještě více „modernizovaný“, ale výsledek zněl příliš plasticky. Přesto se nedá kaele upřít, že její kytarové riffy jsou skutečně mohutné. Opět se střetává metal s elektronikou, která je ještě o něco výraznější než na minulém albu. To by ale problém nebyl - Crematory vždy uměli psát chytlavé skladby, „Klagenbilder“ jich však nabídne jen pár.
Patří k nim „Hoffnungen“, která staví na brutálním řezavém riffu a typickém kontrastu mezi tvrdostí a velice melodickým a opravdu povedeným refrénem. Ihned se zakousne do mozku a nepustí. „Kaltes Feuer“ je trochu z jiného soudku. Její základ totiž tvoří techno. Tahle skladba by klidně mohla putovat po diskotékových klubech, i tak je velmi chytlavá a zajímavá.
Rozhodně patří k tomu nejlepšímu na desce. „Höllenbrand“ začne výraznými klávesami, opět jak vytrženými z nějakého disko hitu, nabídne však i solidní hradbu kytar a brutální growlovaný refrén. Spojnice mezi těmito písněmi je jasná - kvalitní melodie.
Bohužel další skladby jich už příliš nenabídnou. Ani typický „otvírák“ „Die Abrechnung“, i když ten je alespoň solidně metalový. Bohužel příliš vlezlý refrén celou skladbu pohřbí. A vlezlost je vcelku častým fenoménem tohoto alba. U „Kein Liebeslied“, a „Der Morgen Danach“ – tady je melodika přímo kolotočářská, ovšem na rozdíl od starší eponymní desky, která byla natočena také v mateřštině, působí nové skladby nepříjemně. Může to být pouze subjektivní pocit, ale jako by s jazykem Crematory změnili i svůj recept na refrény a celkovou melodiku. Druhá polovina desky se navíc začne hodně táhnout a dá se shrnout slovem – průměr. Chybí skladba, co by vynikla nebo alespoň oživila jinak poměrně nezáživné album.
„Klagenbilder“ je nejslabší deskou Crematory. Krom pár hitovek je nenápaditá, mnohdy nepříjemně vlezlá a plastická. Stylově se drží fůze moderního metalu a elektroniky, Crematory se snaží být moderní, ale moc jim to nevychází. „Klagenbilder“ bylo v Německu vcelku úspěšné a dostalo kapelu celkem vsoko v prodejním žebříčku (66. místo), nicméně své období slávy již měla kapela zjevně za sebou. A tak na dalším albu přišel další stylový obrat.
|
