Od posledního alba „Liebe ist für alle da“ německé úderky Rammstein uběhlo již deset let a tudíž bylo naprosto logické, že se fanouškovská očekávání ohledně nové desky vyšponovala na maximum. Čas tak nějak ubíhá pro tuto bandu jinak než u drtivé většiny ostatních kapel, a tak Rammstein nijak s novým materiálem nespěchali. Zatímco třeba kytarista Richard Kruspe naplno investoval svůj čas do kapely Emigrate, zpěvák Till Lindemann se spojil s Peterem Tägtgrenem a vyřádil se ve svém sólovém projektu. Čas běžel, kapela Rammstein samozřejmě fungovala dál a vyšperkovala svá live vystoupení, vydala několik DVD, best of kompilát s názvem „Made in Germany“, stihla vyprodat Madison Square Garden do dvaceti minut a vrátit se zpět na americký kontinent jako král, což krásně shrnuje vynikající dokument „Rammstein in Amerika“. Z Rammstein se stal metalový kolos a jedna z nejpopulárnějších kapel své generace napříč všemi žánry.
Kromě již zmíněných singlů se v podstatě v malých dávkách objevuje obligátní masáž riffů („Zeig dich“, „Tattoo“) a naplno zužitkovaný jedinečný hlas Tilla Lindemanna (geniálně znepokojivé „Puppe“ nebo příjemná jednohubka „Diamant“). Prim na desce ovšem patří klávesákovi Flake Lorenzovi, jehož nástroj je na novince alfou a omegou. Určuje náladu jednotlivých písní a diktuje zapamatovatelnost melodií. Jasně, Rammstein se vždy opírali o funkční elektroniku, ale dovolím si tvrdit, že rozhodně ne v takovém rozsahu jako zde. Vždyť songy jako „Deutschland“, „Radio“, „Ausländer“ nebo „Weit weg“ by byly sotva poloviční.
|
Dnes je 11.7.2025, svátek má Olga
|
| RAMMSTEIN - Rammstein |
|
Radek Neuman  |
|
Rammstein měli před sebou těžký úkol. Navázat na svou úspěšnou kariéru a skvělá alba novou deskou. A to navíc deskou, která vychází dlouhých deset let po té poslední. S nelehkým úkolem se kapela popasovala asi nejlíp, jak mohla. Protože eponymní album ctí ducha Rammstein, ale také je zcela poplatná roku 2019 a přináší pro skupinu nové věci.
„Rammstein“ je především více elektronický než předchůdci, více si bere z popu a celkově je přístupnější, než kdy dříve. Znamená to, že kapela vyměkla? Ano i ne. Pánům už není dvacet, takže energie je o něco méně, přesto nabídne svým fanouškům i dost tvrdých věcí. Zejména začátek alba je v tomto ohledu výrazný. „Deutschland“ inklinuje k synth zvuku, přesto zní jako ryzí Rammstein. „Radio“ stojí na jednoduchém, ale velice úderném riffu a nesmírně hitovém, téměř popovém refrénu. „Zeig Dich“ je asi největší nářez alba. Mohutné sbory, gotická atmosféra a takřka thrash metalové riffy. Úvodní trojlístek skladeb potěší především ty metalovější fanoušky kapely. „Ausländer“ je taneční hitovka, která připomene Lindemannovu sólovku, „Sex“ zvukem připomene Muse. Přitom je to jednoznačně velká rocková hitovka. Celkově Rammstein na nové nahrávce předvádějí, jak se skládají chytlavé věci. Největší překvapení alba je ale temná „Puppy“. Zhudebněné zlo. Začíná mírně, jako balada, ale jak přichází refrén, hudba je dramatičtější a hlavně Lindemann vypustí z hrdla démona, kterého v sobě ukrýval. Řve, křepčí, skoro jako kdyby se pokoušel o growl. Jeho projev jsou krystalické emoce a dosud něco takového nepředvedl. Nejlepší píseň nahrávky. Následuje zklidnění a tři skladby, které album trochu zbrzdí. „Was Ich Liebe“ opět o něco více experimentuje se syntetickým zvukem a popem. Kytary zní jinak, než bychom u Rammstein čekali. Refrén je však líbivý a gotický, přesto malinko unavený. „Diamant“ je krátkou a citlivou baladou. Kapela už takových pár nahrála a tahle nepatří úplně k těm nejlepším. „Weit Weg“ zaujme popovými slokami, které vám budou zcela jistě něco připomínat (myslím z právě z populární hudby). Refrén není nijak extra výrazný, neurazí, nenadchne. Naopak velice dobře píseň oživí kytarové sólo. Tyhle tři písně zní Rammstein klidně, dospěle, ale také ne úplně výrazně. „Tattoo“ jako by chtělo udělat radost starým fanouškům. Klasický Rammstein, pochodové tempo a riffy. Neue Deutsche Härte v celé své kráse. „Hallomann“ je pak klidná, temná, nebezpečná rozlučka. „Rammstein“ je pestrá vypiplaná deska zkušené kapely, která se neodvrací od kořenů, ale také experimentuje a zkouší svou tvorbu oživit. Je měkčí a elektroničtější. Jenže pořád je to lepší, než kdyby se Rammstein snažili křečovitě hrát jako v začátcích. Rammstein jsou ale dál. I po pětadvaceti letech dokáží být kontroverzní („Deutschland“ vzbudilo v jejich zemi opravdu velkou pozornost) a přesto důstojní. I když „Rammstein“ není dokonalá deska (zejména druhá polovina už není tak svěží), domnívám se, že takhle má zrát kapela. Pokud je to poslední album, pak se Rammstein nemají rozhodně za co stydět. Vielen Dank! |
| Supermartonátor 8/10 |
www.rammstein.de |
| Vydáno: 21.05.2019 Přečteno: 13141x |
počet příspěvků: 4
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| Dobrá.Celkem se... | 25. 05. 2019 0:59 | Guns | |
| Arakain ano,... | 24. 05. 2019 20:02 | Savapip | |
| Je v plánu recenze... | 24. 05. 2019 17:31 | Guns | |
| "vládne... | 21. 05. 2019 14:08 | Chobot |