Tenhle návrat mohl dopadnout všelijak. Předně se tedy vůbec nečekalo to, že se Possessed jednou vrátí ke svému smrtícímu řemeslu na studiové bázi a pak také vyvstala otázka, jaký že to vlastně je návrat, když ze sestavy, která se podepsala pod megakultovní alba „Seven Churches“ a „Beyond The Gates“ z poloviny osmesátých let, je v kapele dnes přítomný pouze zpěvák Jeff Becerra. Ten navíc byl nucen vzdát se baskytary poté, co je od konce osmdesátých let, kdy se stal obětí loupežného přepadení, upoután na invalidní vozík. Současný bubeník Emilio Márquez je pak s Becerrou členem Possessed od jejich koncertního comebacku v roce 2007, dvojice kytarista Daniel Gonzales a basista Robert Cardenas od roku 2012 a nováček s kytarou Claudeus Creamer dokonce až od léta 2016. Tedy vlastně nic moc, co by mělo pojítko s legendární minulostí.
To, že v případě reunionové desky „Revelations Of Oblivion“ půjde o jasného stylového pokračovatele prvních dvou desek, bylo samozřejmé. Obě alba totiž měla na scénu obrovský dopad a jako své oblíbence (či dokonce vzory) citovali Possessed takoví klasici jako Slayer, Bathory či Death. Otázka ovšem visela nad tím, zda se Becerrovi a jeho partě povede opět navodit neopakovatelnou atmosféru prvních desek. Zda se Possessed znovu ukáží jako mistři svého řemesla, kdy se pohybovali na pomezí death metalu a thrashe s tím, že těmto dvěma stylům vtiskli svou tvář, čímž se už navždy stali nesmrtelnými. Od roku 1986 do současnosti je to přece jen dlouhá doba a přestože koncertní reputace kapely v posledních letech byla takřka vyhlášená, přijít na trh s novým materiálem, který by měl navazovat na něco, co vzniklo dávno před více než třiceti lety, je věc jiná.
Becerra už před pár lety (vlastně v době, kdy do kapely přibyl nejnovější člen současné sestavy) tvrdil, že se mu konečně podařilo postavit Possessed podle svých představ. Tomu by také odpovídala skutečnost, že se konečně odhodlal jít do studia, kde nechal vzniknout „Revelations Of Oblivion“. A udělal dobře… Ona totiž tahle comebacková deska se může směle rovnat oběma kultovním počinům a posluchači přináší asi ten nejkvalitnější kus thrash/deathu, jaký si pro letošní rok může představit. Na téhle desce totiž do sebe všechno zapadá. Hned intro „Chant Of Oblivion“ jako kdyby chtělo znovu rozeznít oněch „Sedm kostelů“, následný thrashový útok „No More Room In Hell“ posluchače hned zkraje přesvědčí, že má co do činění se skutečnou kvalitou, která je hraná s pečlivou grácií a energií.
Jede se v přesném průsečíku mezi oběma zmíněnými styly, přece jen však v některých skladbách má navrch death metal. Když se totiž přes trojici úderných a navýsost svižných skladeb (v thrashovém tempu) „Dominion“, „Damned“ a „Demon“ dostaneme k polovině desky, začnou na povrch vystupovat chorobné harmonie, samotný Becerrův vokál ještě více zhrubne a začne v jistých chvílích shlížet až k murmuru. Jistě, zpěvák má v hrdle stále dost civilního projevu na to, aby se mohl měřit například s Chrisem Barnesem, ale v tom je právě jeho kouzlo. Se „Shadowcult“ totiž atmosféra začne citelně houstnout a tato tendence vrcholí v „Omen“ a „Ritual“, kde se starý thrash snoubí nejen s deathem, ale i epičtějšími momenty, což je věc, která byla od Possessed v minulosti prakticky neslýchaná. Celou kolekci pak završuje svým ultrarychlým nástupem „Graven“, která stylovým intrem „Temple Of Samael“, jenž šperkuje akustická kytara na pozadí hrůzostrašných motivů, dokazuje, že Possessed jsou i v roce 2019 ve velmi silné (člověk by se nebál přiznat i životní) formě. A najednou je po všem…
„Revelations Of Oblivion“ je ve své podstatě strhující jízda, která vás provede těmi nejtemnějšími zákoutími metalu z doby, kdy Possessed stáli jako průkopníci u zrodu jeho extrémních odvětví. Na dávno přetrženou nit bylo navázáno silné spojení, možná silnější, než si Becerra a spol. dokázali představit. Brána pekel se totiž znovu otevřela a v ní stojí skuteční mistři...
|
