Pokud se finského umělce Tima Tolkkiho týká, člověk nemůže nikdy s určitostí vědět, kdy a s čím vyrukuje. Také ohlášení letošní novinky projektu Avalon bylo velmi překvapivé, tep melodických fanoušků ještě více rozpumpoval první singl, na kterém zpívá jeden z nejlepších zpěváků současnosti, Američan Todd Michael Hall (Riot V). Skladba „Promises“ totiž dokládala přímý návrat k tradičním postupům božských Stratovarius, k tomu slibný titul desky „Return To Eden“ a vyhlížení data vydání desky značně zesílilo. Jak tedy tento finský a - přiznejme si - ne úplně stabilní autor nakonec obstál?
Celkem slušně. Zázrak nečekejme, Tolkki v sobě každopádně vyšťoural lepší skladatelská já, pro které jsou symptomatické konzervativní melodie, hrající na žánrovou jistotu. Píseň „Promises“ celou párty otvírá, a přestože ji řada z nás má dobře najetou, její – zejména vzletně refrénová – kvalita nedává důvod skladbu přeskakovat (škoda pouze chorusového nápěvu, ve kterém se síla písně přece jenom zadrhne). Navazující titulka v laťce nepoleví, díky trojici zpěváků a působivým melodickým linkám se do hry vmísí honosný operní prvek a skladbu tak můžeme - i přes zbytečné folkové prvky - považovat za nejlepší bod alba. Šlapavému příspěvku „Hear My Call“ sluší hostující hrdlo Anneke Van Giersbergen, jež dodává jednoduché a chvílemi ospalé kompozici spásný pel.
„Now And Forever“ láká na průraznou melodii, do které brzy vstoupí Michael Hall, a přestože skladba občas působí, jakoby v ní Tolkki použil pomyslné Strato-samply (což je na albu nikterak výjimečný stav), pořád je z čeho se radovat a co poslouchat. „Miles Away“ oproti tomu trpí syndromem lehké plytkosti a znamená nejslabší okamžik nahrávky. Úplně neoslní ani druhý rychlík „Limits“, jehož strmá akcelerace je až příliš uhnaná, aniž by nabídla silnější melodické motivy. A tak je nutné povolat Anneke, aby ve svém druhém příspěvku s titulem „We Are The Ones“ opět pozvedla dílo výš, a to za spolupráce lehkých smyčců i vyvedených kytarových figur. Třetí spíďárna nese název „Give Me Hope“ a zaujme především sólovým motivem, jenž dává spolehlivě vzpomenout na doby, kdy se Tolkki vyhříval na tvůrčím Olympu.
Tuto lichotivou reminisenci zajistí také hardrockovka „Wasted Dreams“, a to díky nadýchanému a dvoukopákem poháněnému refrénu. Této písni se „propůjčil“ Zak Stevens (Circle II Circle, Savatage), který jenom dotváří působivý výčet hostujících jmen. Některá z nich jsou dokonce schopna vyrovnat méně působivý základ daných skladeb (viz Mariangela Demurtas v „Godsend“ a „Guilding Star“) a je z velké části jejich zásluha, že se Tolkkiho novinka může zamlouvat i takovým posluchačům, kteří nejsou odkojeni klasickou tvorbou finských Stratovarius.
|
