XIII. století vydalo novou desku, ovšem se starým obsahem. Asi tak by si dalo shrnout jen těžko pochopitelné počínání jihlavské gothic rockové legendy, která sice oznámila přípravu nového alba, rázem však nadšení fanoušků zmírnila výrokem, že jejich připravovaný počin bude obsahovat jen dvě nové skladby a zbytek budou tvořit nově remixované verze již dříve studiově publikovaných věcí. Nahrávka s příhodným názvem „Frankenstein“ je tak poskládaná z osmi kousků různého data vzniku.
Co se týče nových verzí již dobře známých skladeb, tak musím bohužel konstatovat, že tento krok opravdu nechápu, protože se od těch původních v zásadě neliší a vsadil bych se, že mnozí v nich ani nepoznají rozdíl. Všech šest písní spojuje to, že poprvé vyšly na neřadových deskách (většinou jako bonus tracky na různých „bestofkách“), kterých kapela za posledních dvacet let vydala nespočet.
Přitažlivé jsou pak dvě nové a mimořádně povedené skladby. Titulní kousek se už nějaký čas hrál na koncertech, kde tahle věc s hodně tvrdým kytarovým zvukem (alespoň na poměry XIII. století), sklízela zasloužené ovace. Naopak „Chaotica“ sází na silný melodický refrén, i když pořádný kytarový riff ji také nechybí. V jejím textu Petr Štěpán vzdává poklonu „černému rokenrolu“, tedy svým hudebním vzorům.
Je velká škoda, že kapela nepřišla radši s novou řadovou deskou, protože nápady ji evidentně nechybí. Zvlášť když vezmeme v potaz, že v novém tisíciletí vydali Jihlaváci jen tři plnohodnotná alba. „Frankenstein“ je tak spíše zbytečná nahrávka, kterou ocení jen ti nejvěrnější příznivci české gotické scény.
PS:Z pochopitelných důvodů nechávám bez bodového hodnocení.
|
