Symbolem druhého dne Metalfestu byli jednoznačně hasiči. Nejoblíbenější skupina soboty, která byla o každé přestávce mezi vystoupeními donucena k aktivitě celým rozpáleným kotlem, zpívajícím lidovou píseň „Co jste hasiči?“. Vytvářela totiž takzvaný „Metalfestový aquapark“, kde se mohl kdokoliv zchladit, protože všechny mraky přes noc ustoupily a amfiteátr se už od časného rána rychle rozpaloval. Sobota byla nejnašlápnutější den z celého Metalfestu a to hlavně díky závěrečné kapele, která přijela krátce po vydání nového alba se spoustou novinek a čerstvou chutí koncertovat.
Po otevření areálu se návštěvníky, hledající místa, odkud bude dobrý výhled na stage, pokoušely rozhýbat dvě domácí kapely. Méně známí Gate Crasher rozespalé diváky moc neoslovili, přesto se našlo pár fanoušků, kteří kapelu podpořili pod pódiem. Druhou kapelou byli o něco známější Forrest Jump, kteří na Metalfestu vystupovali už v roce 2017. Srovnáním tehdejšího vystoupení s aktuálním výkonem bylo patrné, že se kapela posunula o pár krůčků dál. Někteří fanoušci ovšem poukazovali na vystoupení, které loni kapela absolvovala jako předskokan Arakainu, na němž Forrest Jump zářili daleko víc než v amfiteátru. Nicméně kapela návštěvníky trochu rozproudila a pak už mohlo dojít na první cizojazyčné uskupení.
Úvodní třetinu programu druhého dne uzavřela švédská metalcorová kapela Imminence, která díky svému energickému frontmanovi Eddiemu Bergovi dokázala už takhle časně z rána vytvořit pod pódiem atmosféru, vrcholící drobným mosh pitem. Fanoušci nešetřili aplausem a celkově kladnými reakcemi na mírně vyřvaný hlas zpěváka, který svůj dar dokázal skvěle ovládat. Ze Skandinávie se Metalfest během krátké pauzy (u které samozřejmě nesměli chybět hrdinové dne s chladnou vodou) přesunul do prosluněné Itálie. Odtud pochází folk – power metalová kapela Elvenking. Ve chvíli, kdy nastoupili na pódium, zpěvák Damna se chopil mikrofonu a začal pobíhat po celé šíři pódia, publikum v kotli jako by se dostalo do transu a začalo zuřivě pogovat. Následně vytvořený mosh pit svou velikostí s přehledem strčil do kapsy ten předešlý. Dokonce při písni „The Divided Heart“ došlo i na mohutné „veslování“ a jízdu na lidech. V kotli se mezi fanoušky šířil obdiv k dokonale do písní pasujících houslí v rukou Lethiena, ale i prach, přes který chvílemi nebylo ani pořádně vidět na pódium. Ačkoliv podmínky byly pod pódiem náročné, fanoušci Elvenking do poslední chvíle podporovali a hodně hlasitě se rozloučili.
I když je Gus G. výborným kytaristou (vystupoval například s Ozzy Osbournem), tak sólově fanoušky na Metalfestu nijak zvlášť nezaujal, to i přesto že hudebně se jednalo o výborné heavy metalové vystoupení. Problémem řeckého kytaristy byla nejspíš vylidněnost pódia, neboť jeho společnost tvořil jen baskytarista/zpěvák a bubeník. Publikum probral pouze cover písní „Cold Sweat“ od Thin Lizzy a „Money for Nothing“ od Dire Straits. Za zmínku určitě stojí také song „Letting Go“, který byl za mě rozhodně nejpovedenější Gusovou vlastní písní. Následující mladá heavy/power metalová parta Beast in Black náladu publika nakopla a hned úvodní „Cry out for a Hero“, kdy kapela vylezla z kouře, rozpoutala v kotli boží dopuštění. Beast in Black atmosférou vyrovnali italské kolegy Elvenking a zařadili se velmi vysoko v žebříčku letošního Metalfestu. Ke konci koncertu kapela zařadila i svou velkou hitovku „From Hell with Love“, na kterou se rozhýbal celý amfiteátr. Přestože jde o kapelu, která na hudební scéně funguje pouze čtyři roky, není pochyb o tom, že moderna, kterou dělají, jim jde opravdu skvěle a fanoušky přitahuje. Následující kapelu jsem bohužel neviděl, z bezprostředních reakcí po setu finských Stratovarius však bylo patrné, že ze začátku koncertu působili trochu unaveně, ale po desetiminutové „Destiny“ kapela obživla a s velkou vervou rozjela zbytek koncertu. Ten uzavřela songem „Hunting High and Low“, při kterém zpíval s Timo Kotipeltem celý kotel.
Cradle of Filth, extrémní metalová kapela s blackovými a gotickými prvky. Za mě jedno z nejhorších vystoupení Metalfestu kvůli zbytečně přeřvaným nástrojům a zpěvu, který mi zkrátka k black metalu nesedí. Jejich letošní vystoupení bylo o něco lepší než na předešlých Metalfestech, takže se dá konstatovat určitý progres kapely. Cradle of Filth u publika ovšem sklidili velké ovace a reakce na ně celkově mluvily o úspěchu.
Zlatý hřeb večera a hlavní hvězda celého Metalfestu, melodic death metaloví Amon Amarth s sebou přivezli ze Švédska novou desku "Berserker". Pódium připravené do vikingské tématiky, bicí schované v obří helmě s rohy a staré runy po stranách pódia. Kapela vystoupila se zaručenými songy „The Pursuit of Vikings“, „First Kill“, „The Way of Vikings“ a „Guardians of Asgaard“, do playlistu však zařadila i tři novinky z nového alba - už „Crack the Sky“ ve skalních fanoušcích kapely probudila obrovské nadšení, které je neopustilo do konce koncertu. Další z novinek „Shield Wall“ doprovodila choreografie dvou vikinských válečníků. Na závěr koncertu všechna světla zhasla, bylo slyšet vlny a blesky jako intro k následujícímu songu, v tu chvíli se zpoza helmy vynořil obrovský had Jörmungandr a znalcům kapely bylo už dávno jasné, že na řadu přichází poslední píseň „Twilight of the Thunder God“. Při refrénu tohoto songu se v kotli pod kapelou, vytvořil obrovský mosh pit, který vyústil ve známou „Wall of Death“. Na ostatních místech amfiteátru se „jen“ pogovalo a zpívalo. Po skončení koncertu se frontman Johan Hegg s fanoušky rozloučil a odebral se s kapelou z pódia. Návštěvníci chvíli očekávali nějaký přídavek, který ale nepřišel a amfiteátr se začal vyprazdňovat.
|
