Už dlouhá léta má Perry Farrell pověst nevypočitatelného podivína. Vždyť se podívejme jen na jeho domovskou kapelu Jane`s Addiction… Tento skvělý soubor, který světu dal i geniálního kytaristu Davea Navarra, si dokázal vybudovat silné renomé v dobách největšího rozpuku hair metalu, přestože patřil mezi odlišné typy kapel, pohybující se spíše v alternativních vodách, byl jedním z největších ukazatelů do devadesátých let, kdy ovlivnil i taková jména jako Pearl Jam, The Smashing Pumpkins nebo Nirvana. Další Farrellův soubor Porno For Pyros sice nedosáhl takového věhlasu jako Jane`s Addiction, ale v bouři grunge a alternativní hudby znamenal překvapivou jistotu.
Právě v té době Farrella uchvátila elektronika, která jej nakonec navedla na sólovou kariéru, protože najednou se jeho nové skladby nehodily ani pro Jane`s Addiction ani pro Porno For Pyros (stejně se v druhé polovině devadesátých let staly minulostí). První sólové album „Rev“ bylo jen vymetení šuplíků dávných nápadů, ovšem dvojka „Song Yet To Bu Sung“ už propojovala světy starého Perryho Farrella a DJ Peretze, tedy Farrellovo alter ego. Pak sice došlo na znovuobnovení Jane`s Addiction a comebackovou desku „The Great Escape Artist“, ovšem Farrellova vedlejší tvorba se stále hromadila v šuplíku. Sólové album tedy bylo nasnadě.
Když vezmeme v potaz, že Farrell pozastavil Jane`s Addiction už v roce 2014, s tím, že se bude věnovat pouze sólovému albu, už tenkrát pojmenovanému „Kind Heaven“, nepracovalo se na něm zrovna rychle. Padala zvučná jména, kdo na desce bude hrát. Mluvilo se o Tommy Leem (Mötley Crüe), Daveovi Navarrovi, Duffovi McKaganovi (Guns N`Roses), z čehož ovšem sešlo a mezi nejzářivější hvězdy desky tak (kromě Farrella, samozřejmě) můžeme počítat bubeníka Foo Fighters Taylora Hawkinse, basistu Jane`s Addiction Chrise Chaneyho a kytaristu současných Bon Jovi Phila X. A je to právě Philova nikterak agresivně hraná (přeje jen, je to člen Bon Jovi…) kytara, která s Farrellovým hlasem a piánem Mikea Garsona udává tón celému albu.
Zapomeňte však, že byste dostali další nahrávku Jane`s Addiction, přestože Farrellův typický rukopis nelze přeslechnout. „Kind Heaven“ sice není tak překvapivá, jak by se od tak všestranného hudebníka, jakým Farrell bezesporu je, dalo čekat. Pohybuje se totiž v alternativně rockových kolejích, čímž demonstruje svou neuchopitelnost, ovšem dokáže nabídnout i zářivé hitové momenty, jako když se v úvodní (Red, White And Blue) Cheerfulness“ rozjede stařičký rock n`roll přelomu šedesátých a sedmdesátých let, aby se na něj navázalo tvrdou, garážovými kapelami načichlou „Pirate Punk Politician“.
Vrcholem alba je „One“, kde prim hraje kytarové kvákadlo ve sloce, která se pak zlomí do výtečné středové části, v níž skvěle zní spojení Farrellova hlasu s projevem hostující Farrellovy manželky Etty Farrell. Skvěle pak zní i „More Than I Could Bear“, která roste na úvodním klavírním motivu až někam k dálnovýchodním harmoniím, kde klavír a kytaru ve vedoucí úloze střídají smyčce. Staromilce ale pravděpodobně nejvíce potěší skvostná "Machine Girl" a závěrečná „Let`s All Pray For This World“, což jsou roztančené kousky, sahající až někam k nablýskanému glam rocku začátku sedmdesátých let. I to je však jedna z mnoha tváří Perryho Farrella.
Poslouchat „Kind Heaven“ je jako malovat obraz těmi nejzářivějšími barvami. Album nabízí pestrou paletu nálad, hudebních vlivů, v nichž kupodivu nejvíce převládají ty rockové, to vše podtržené skvělými výkony všech zůčastněných. Ten, kdo Farrella už pohřbíval nebo v alespoň tvrdil, že se tento podivín už nikdy na nic nezmůže, asi hodně rychle sklapne. Několikaletá práce se totiž tomuto zpěvákovi skutečně vyplatila.
|
