Hudba vídeňských progresivců Avem je možná tak pestrá proto, že jen dva z členů kapely mají jako zemi svého původu zapsáno domovské Rakousko. Hledat vlivy z Německa, Finska, či Austrálie, odkud pochází zbytek party, je zbytečné, Avem nehrají na nějaké národní cítění, ale zjevně jim pod rukama roste poměrně osobitá, atmosférická a členitá muzika, přesvědčivá, když hraje na ostřejší notu, stejně jako když Avem sklouznou až téměř k písničkářství.
Nejkouzelnějším bodem alba „Meridiem“ je fakt, že každý z pětice muzikantů zde má svůj malý osobní svět, který se vyplatí sledovat samostatně, ale zároveň se toto kvinteto vesmírů ve většině případů proplétá do velmi emotivního celku. Byť se Avem hlásí k progresivismu, hledejte ho spíš v technické náročnosti a propracovanosti jednotlivých partů, než v nějaké krkolomné složitosti skladeb. „Meridiem“ se snaží být melodické, a ačkoliv melodika kapely není nic prvoplánově chytlavého, přece jen se na řadě pasáží dá příjemně sklouznout. Ovšem je fakt, že pokud Avem utáhnout melodičnosti kohoutek trochu víc („Star-Gazer“, „Earth Shaker“) a do popředí se dostanou spíš technické detaily, nejsou Avem ani nadále kdovíjak složití, ale bohužel už ani zábavní. To však vydatně vynahrazují v písních, kde se jim melodičnost a techniku podaří dokonale vyvážit a ještě k tomu přidají něco navíc – ve vláčně rozjímavé „How I Get My Wings“ vzrušující přitvrzení v rockovém a pružném hlase Nory Bendzko , v rozsáhlé „Lost Cosmonaut“ parádní dějový zvrat, v technickém „Whisper In The Wind“ vyhrocený dialog s hostujícím Andresem Gammaufem (Chaos Inside) a velmi emotivní kytarové sólo, v decentním a v podstatě skromném „Chernobylu“ parádní emoční bouři, v závěrečné „LDV“ dráždivě lehoučkou nervozitu, gradaci a finální propletení hlasů.
Avem svojí hudbou cílí spíš na přemýšlivé typy, příliš mnoho strhujících bouří u nich nečekejte. Největším hračičkou ansámblu je bubeník Seppo Uhari, který se se svojí soupravou vytrvale mazlí (k čemuž se ostatní muzikanti zjevně s chutí přidávají), než že by měl potřebu ji umlátit a tak je rozjímavější charakter „Meridian“ pochopitelný. A i když se na první pohled většina skladeb tváří docela nevinně, mají dostatek síly se postupně pod kůži zarýt. Chce to věnovat albu trochu trpělivosti a zvýšené pozornosti, ale vyplatí se to.
|
