Temný les, Schwarzwald, Dark Forest anebo také Finsterforst. Všechna čtyři slova znamenají to samé, to poslední navíc i německou folk metalovou kapelu. Finsterforst hrají už od roku 2004 a v těchto dnech pustili do světa svou pátou řadovou desku. Album „Zerfall“ (tedy „Rozpad“) obsahuje pět skladeb. Zdá se to málo, ale album má sedmdesát devět minut! To je extrémní porce muziky, ale dost i o hudbě Finsterforst vypovídá.
Pod pojmem folk metal si většina lidí představí rozjuchanou metalovou variaci na polku, veselí a hodně alkoholu. Jenže více než hodina muziky na ploše pěti písní? Je jasné, že folk metal v podání Finsterforst příliš veselosti nepobral a spíš než na zábavu se soustředí na atmosféru. „Zerfall“ je epické dílo a muzika na něm sice také přinese rozjuchanější momenty, ale především ji nejvíce oceníte při pohodovém soustředěném poslechu.
Úvodní třináctiminutová „Wut“ vyloží karty na stůl. Slovo epický je klíčové. Takové jsou bicí, kytary, atmosféra i sborové „aaa aaa aaa“. Nechybí ani decentní klávesy a v pozdějších minutách skladby také orchestrace, které veškeré dění jen umocňují. Pagan metal s prvky doomu či blacku. Samotné folkové koření se dostane na řadu až v polovině písně a spíš jen dokresluje pestrost celých třinácti minut. Tempo je povětšinou střední, ale nechybí ani blast beatové pasáže, které Finsterforst velice sluší a znějí v nich velice jistě. Po pěvecké stránce si užijete trochu growlu, více blackového křepčení, ale také spousty čistého zpěvu nebo sborů a doprovodných vokálů. Němci na ničem nešetřili, všeho je hodně a samotná produkce je místy až dechberoucí. Zvuk tvoří dojem velkého prostoru a dává šanci vyniknout všem nástrojům. „Wut“ zní skvěle a dokáže opravdu strhnout. Přesto tu jedno „ale“ je. Přesně takovou hudbu hrají Moonsorrow. Inspirace je více než zjevná a v tomto bodě spíše sympatická.
Titulní pecka má „pouhých“ osm minut a je tak nejkratším kouskem na desce. Je zde více melodií a dokonce i kytary zní heavy metalově. Rovněž zpěvák zde používá čisté rejstříky svého hlasu a více je zde i sborů. Takové malé sborové království. Opět vše dělané tak, aby to znělo epicky. A taky zní, jen těch „aaa aaa aaa“ začíná být více, než je zapotřebí. Skladba je stejně jako ostatní hezky rozfázovaná. Tak, aby už od počátku udeřila, poté ukázala instrumentální schopnosti hráčů (v této zpravidla prostřední části dostávají místo folkové elementy) a pak vše bylo v závěru umocněné orchestracemi a vzletným čistým vokálem.
„Fluch Des Seins“ je přes deset minut dlouhá a dodá patřičnou dávku „aaa aaa aaa“, které už definitivně zní otravně. Píseň má podobný průběh jako ty předchozí a opět nejlépe zní, když se rozjede do blackových končin. Nechybí ale chytlavý sborový refrén či v závěru trochu víc afektovaný čistý zpěv. Ačkoliv hudba Finsterfrost může evokovat spoustu severských pagan metalových kapel, odlišuje je jejich „německost“. Není to pouze ve využívání rodného jazyka, ale právě melodika sborů a nálada nahrávky je ryze německá.
„Weltenbrand“ je prima skladba. Jen má stejný průběh jako ty předchozí. Baví, ale ničím nepřekvapí. Finální „Ecce Homo“ je neuvěřitelný opus. Má gigantických třicet šest minut! Je nesmírně výpravná, epická a v některých momentech dechberoucí. Jenže se opět vracím zpět ke zmínce o inspiraci Moonsorrow, která je zřejmá z každé minutky desky. „Ecce Homo“ začíná úplně stejně jako „Jaasta Syntynyt Varjonen Vita“ z úžasného alba „V:Hävitetty“ (deska má dvě půlhodinové skladby). Stejný postup, stejné vybrnkávané kytary v počátku, totožná atmosféra. Tady už jsou Finsterfrost hodně na hraně. Je krásné složit poklonu své oblíbené kapele, dát znát inspiraci, ale přespřílišná podobnost s Moonsorrow trochu kazí dojem z písně. Ta sama o sobě je parádní. Kdo má rád epický metal s prvky, folku, blacku, doomu, bude nadšený. Němci navíc přidávají i trochu symfoniky či kytarových sól, jenže občas máte pocit, že posloucháte tribute band.
„Zerfall“ je velice dobré album, uteče překvapivě rychle a lze tedy konstatovat, že kapela to zvládla. Však i její minulé počiny oplývaly nadstandardní stopáží. Deska má parádní zvuk a je v ní ohromné množství věcí ke zkoumání. Po produkční stránce není co vytknout. Jen je někdy poměrně afektovaná a opakuje stále stejné postupy. Celkový dojem kazí velká podobnost s Moonsorrow, jež pak dělá dojem, že Finsterforst nejsou příliš původní. Nicméně v mezidobí, kdy Moonsorrow nevydávají desky, jsou Finsterforst jejich vítaným zástupcem.
|
