To, o čem si už dávno štěbetali vrabci na pozlacených losangeleských střechách, je už nějakou dobu skutečností. Z megahvězdného projektu Hollywood Vampires už dávno není lehkovážný srandaprojekt, který oslavoval zemřelé hrdiny rockové hudby, se kterými zpěvák Alice Cooper a pravděpodobně i kytarista Aerosmith Joe Perry chlastali někdy na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let. K sobě si původně (asi jako módní doplněk) přizvali herce Johnnyho Deppa, který ale hodně brzy ukázal, že může na rockové scéně obstát stejně dobře jako na té filmové v roli Piráta z Karibiku. Tuto základní trojici doplňovala bytelná rytmika Duff McKagan a Matt Sorum, čili základ Guns N`Roses z dob „Use Your Illusion“, která je však už dnes pryč, stejně jako původní záměr kapely.
Debutová deska z roku 2015 se ještě držela původní koncepce, neboť byla složena ze skladeb, které měli na svědomí dávno zesnulí muzikanti jako Jim Morrison, Marc Bolan, John Lennon nebo Jimi Hendrix. Když k tomuto originální nápadu připočteme skutečně legendární status Hollywood Vampires, jednalo se o novou senzaci na scéně. Svou reputaci kapela podpořila skvělými živými vystoupeními (nezapomenutelná je show z pražských Letňan v předprogramu Ozzyho Osbournea), kde si natolik nabrousila ostruhy, že jí to vlilo novou krev do žila a mnohem více chuti do další práce. Proto jsou tady Hollywood Vampires i v roce 2019, kdy je Cooperovi už sedmdesát, Perrymu na ten věk už zhusta táhne, a proto je tu také nová deska „Rise“.
Jaká je? Jiná, než byl bezejmenný debut a to zejména proto, že není zcela složena z letitých coververzí, až na tři výjimky došlo na výhradně autorský materiál, pod kterým je podepsán nejen Cooper, Perry a Depp, ale s nimi i kytarista Tommy Henriksen, člen poslední sestavy kultovních Němců Warlock, a v pozdějších letech spolupracovník Meat Loafa, Lou Reeda nebo dokonce Lady Gaga. Právě z tohoto důvodu by bylo docela nešťastné „Rise“ srovnávat se čtyři roky starým debutem. Už vlastně jen proto, že dvě stežejní coververze z nové desky, „You Can`t Put Your Arms Around A Memory“ od Johnnyho Thunderse (zde jí zpívá Perry) a „Heroes“ od Davida Bowieho (ve skvělé adaptaci Johnnyho Deppa, který s ní slaví už delší dobu velké koncertní úspěchy), jsou těmi opěrnými body desky, nejlepšími skladbami, jaké na „Rise“ můžete slyšet.
Tím však není řečeno, že by zbytek desky nestál za nic, to by bylo krajně nespravdlivé a nepravdivé. Jen prostě obě jmenované skladby zachycují genialitu jejich tvůrců, která v nových věcech na „Rise“ trochu chybí. Přesto se zde najdou výtečné věci, které nesou nejsilněji Cooperův otisk. Ovšem on není už tak silný jako ve svých klasických letech ani jako v dobách „Trash“ a „Hey Stoopid“, a proto nejsou tak silné a tak třeskutě hitové ani nové skladby. Úvodní, těžkotonážním blues načichlá „I Want My Now“ ukazuje jasně, oč půjde. O žádné velké hity (od toho je tady právě třeba „Heroes“), ale o poctivě napsané a zahrané skladby, které mají jednoho společného jmenovatele - radost ze společného hraní.
Proto zajímavě a poutavě zní odkaz na původní rock n`roll z přelomu padesátých a šedesátých let „Welcome To Bushwackers“, kde se se svou kytarou blýskl jako host Jeff Beck, jehož hra přesně sedí k načechranějšímu projevu Joea Perryho. Za tři nejsilnější Cooperovy výstupy můžeme považovat singlovou „Who`s Laughing Now“ (ta se však minula účinkem, kterým měl být hitový potenciál), „Mr. Spider“, která by klidně mohla stát na libovolné jeho řadovce z posledních let a zatěžkaná „Git From Round Me“, jenž však svou krásu odhalí až po řadě soustředěných poslechů.
„Rise“ proto svou krásu má, i když kromě skladby „People Who Died“ (coververze od Jim Carroll Band), ztratila svůj morbidní nádech z debutu. Je však na ní slyšet, že pánové album natáčeli od srdce a že z Hollywood Vampires udělali životaschopnou kapelu, která dokázala překročit svůj stín. Útoků na špičky hitparád se od nich sice nikdy nedočkáme, ale ještě pár skutečně slušných desek asi tahle sympatická (i když trochu pošahaná) parta jistě vydá.
|
