„Thy Sky Moves Sideways“ mělo sice příjemný úspěch, ale Porcupine Tree stále nebyli spokojeni. Zejména proto, že album bylo stále někde na pomezí mezí kolektivním a sólovým počinem. Steven Wilson později přiznal, že v té době byl zamilován do myšlenky rockové kapely (tvrdil, že kapely mají jakýsi půvab, který sólové projekty prostě mít nemohou – o dekádu později názor patrně změnil) a chtěl co nejrychleji natočit desku, která vznikne spoluprací celé skupiny.
Ještě před vydáním desky šel do éteru singl „Waiting“, který se dostal do všech britských nezávislých hitparád. Poté v září 1996 spatřilo světa album „Signify“. Tentokrát se na něm nenachází žádná extra dlouhá skladba, ale deska působí více „písničkovým“ dojmem. Po ambientním intru „Bornlivedie“ (kouzelný název) je na řadě titulní skladba alba. Té vévodí tajemná atmosféra, kterou šikovně vykouzlil klávesák Richard Barbieri. Kytary postupně píseň gradují a jsou nejtvrdší za dosavadní tvorbu kapely. Instrumentální skladba končí po třech a půl minutách a působí tak trochu jako rozcvička před hlavní náplní nahrávky. Následují ale spíše velice klidné pasáže. Wilson svůj hlas nijak nepřepíná a mazlí se s atmosférou desky. Žánrově sice Porcupine Tree předvádějí vyspělý progresivní rock, na „Signify“ se ale více zaměřili na některé jeho okrajovější odnože. Ať už se jedná o četné avantgardní prvky (kytarové postupy či zvuky kláves) nebo překvapivě silný vliv krautrocku. V takovém duchu jsou obě „fáze“ písně „Waiting“.
Hodně překvapí sedmiminutový kousek „Idiot Prayer“, který zmíněný krautrock reprezentuje asi nejvíce. Není to sice poprvé, kdy Porcupine Tree do své tvorby pustili více elektroniky, ale zde je její vliv zcela dominantní. Chvílemi jako by člověk poslouchal Kraftwerk (berte s nadsázkou). „Every Home Is Wired“ patří mezi ty nejexperimentálnější skladby na desce. Z pohledu posluchače patří k těm méně výrazným částem desky, sám Wilson si ji velmi pochvaloval, protože dle něj překonává svůj žánr. Song je bez refrénu, nějakého stálého rytmu, je z něj cítit ambient či space rock.
Podobně se Steven vyjadřoval i o následující „Intermediate Jesus“ a opět lze konstatovat, že píseň je velice experimentální, ale vhodná spíš pro opravdové nadšence progresivní hudby. Ostatně celý závěr alba není příliš výrazný a to ani v podobě nejdelší skladby desky „Dark Matter“. Jedná se o solidní prog rockový kus, ale kapela už složila a hlavně složí lepší.
„Signify“ bylo prvním albem, které Porcupine Tree natočili jako fungující kompletní kapel, titulní píseň i singlovou „Waiting“ úspěšně zařadili do koncertního setlistu. Porcupine Tree přišli s o něco více písničkovější formou než v minulosti, ale i tak se většina skladeb nese v experimentálním duchu, což znamená, že album vyžaduje pozorný koncentrovaný poslech a není příliš chytlavé. Přesto „Signify“ znamenalo další úspěch a ještě větší zájem médií a fanoušků. To se potvrdilo například v roce 1997, kdy Porcupine Tree hráli tři noci za sebou v Římě a jejich show navštívilo přes pět tisíc lidí. Záznam z koncertů byl využit pro druhé „živé“ album kapely „Coma Divine“. Tou dobou už byli Porcupine Tree mezi progovou komunitou za hvězdy. Na konci roku 1997 byla jejich první tři alba znovu vydána a bylo jen otázkou času, kdy se kapela pustí do nahrávání dalšího řadového počinu.
|
