S Crashdïet bude vždycky problém. Ať už natočí cokoliv, vždycky zde bude srovnání s jejich debutem „Rest In Sleaze“, který se v roce 2005 stal generační výpovědí nových vlasatých kapel a základním stavebním kamenem reaktivovaného stylu, o kterém si už každý myslel, že je dávno po drnem. „Rest In Sleaze“ (spolu s alby Hardcore Superstar z té doby) dokázal znovu otevřít dávnou Pandořinu skříňku plnou šminek, laků na vlasy a svou nespoutanou energií se stal během následujících měsíců klasikou a absolutním kultem. Bohužel už u toho nebyl původní zpěvák Dave Lepard, který spáchal v lednu 2006 sebevraždu.
Od té doby jako kdyby nad Crashdïet visel černý mrak. V Lepardovi kapela ztratila nejen zpěváka, ale hlavního skladatele, čímž si lze vysvětlit i to, proč další alba byla jen odleskem „Rest In Sleaze“. Nejprve volba zpěváka padla na Olliho Hermana, dnes už dlouletého frontmana Reckless Love, ovšem jejich společná deska „The Unattractive Revolution“ nestála až na pár hitů v čele s „Falling Rain“ za nic. I když si pak Crashdïet po výměně Hermana za Simona Cruze mohli myslet, že se konečně vrátí na výsluní, alba „Generation Wild“ a „The Savage Playground“ spíše poukazovala na to, jak moc důležitý Lepard pro kapelu byl. Navíc Cruz se nezachoval zrovna kolegiálně, když zbytek členů nechal trčet někde v Japonsku uprostřed turné. To bylo v roce 2015 a od té doby bylo ticho…
Kytarista Martin Sweet mezitím rozjel svůj boční projekt Sweet Creature a stal se členem hororové party Sister, aby tak přiživil fámy o tom, že nad Crashdïet už byla zlomena hůl. Když proto management kapely oznámil v roce 2017 nového zpěváka Gabriela Keyese, byla to informace, která jen prosvištěla éterem a nic víc se nestalo. Proč by to tentokrát mělo být jiné? Pádná odpověď je na světě a nese název „Rust“. Ovšem i tahle deska, stejně jako její předchůdkyně, je postavena před těžkou otázku. Obstojí ve srovnání s „Rest In Sleaze“ nebo dopadne jako všechny tři minulé nahrávky?
Pokud se přenesete přes příšerně kýčovitý obal a dáte desce (s vědomím, že můžete poslouchat další „The Unattractive Revolution“ nebo „The Savage Playground“) šanci, v mnohém vás může překvapit. První, co potěší, je fakt, že je konečně pryč onen špinavý sound posledních tří alb a že se „Rust“ alespoň po stránce zvukové vrací k vycizelovanosti debutu. Ve skladbách samotných se kvalit „Rest In Sleaze“ opět dosáhnout nepodařilo, i když k tomu mají Crashdïet nakročeno nejlépe za celou svou postlepardovskou kariéru. A to ani Keyes není tak skvělým zpěvákem jako byl Lepard a Sweet, London a Young nikdy nebudou tak obratní skladatelé, jako jejich dávný spoluhráč.
Ale dost srovnávání. Crashdïet se přestali hrnout do polohy, která jim až tak úplně nesedí a šílenosti jako „Garden Of Babylon“ z minulé desky jsou naštěstí zapomenuty. V případě novinky se jedná o ryzí esenci tvrdého rock n`rollu, která si bere pořád velkou inspiraci u amerického hair metalu, ale stejně tak dobře dokáže fungovat v severských klubech, kde si před dávnými lety klestili cestu Hanoi Rocks. Že takoví byli Crashdïet vždy? Ve svých začátcích ano, ale další kariéra je už zavedla do slepé uličky a experimentům s heavy metalem, smyčci či vážnější tváří rockové hudby, což jim rozhodně neslušelo. „Rust“ tak představuje návrat ke kořenům vlastní tvorby. A navíc, tentokrát i s několika výbornými hity a tryskající energií. Ta se vyvalí hned při ostrém basovém úvodu titulní „Rust“, která však jen předznamenává věci budoucí. Ale už v ní se novic Keyes osvědčil a i když nemá tak charismatický hlas jako Lepard, oba své předchůdce strčí do kapsy.
Velmi silný materiál se tentokrát ukrývá ve zpěvné „Into The Wild“, kde dominuje úderný refrén, který ve spojení s následující riffovou „Idiots“ přesně definuje současnou tvář Crashdïet jako vyspělé rock n`rollové kapely, která umí napsat dobrou skladbu a má v zásdobě velmi slušné muzikantské výkony. K její výbavě dnes už patří i balady, které se na albu skrývají dvě - „In The Maze“ a „Waiting For Your Love“ - a které lze (první asi více) považovat za položky rovněž vydařené. Ty kontrastují s údernými věcmi „Crazy“ (další adept na velký koncertní hit), „Parasite“ nebo „Reptile“ a právě to dělá z „Rust“ pestré a přesto vyvážené album.
„Rust“ představuje silnou kolekci, a Crashdïet tak znovu dotahují své někdejší souputníky Crazy Lixx, kteří jim během let neustále ukazovali záda. Kdyby album podobné kvality vyšlo hned po „Rest In Sleaze“, mohla tahle parta být dneska někde jinde. Čas na to, aby vydobyla své staré pozice, ještě má.
|
