Je až s podivem, jak jsou Steel Panther protežovanou kapelou. Jak jsou vnímáni jako zachránci žánrů, přitom jsou jejich alba veskrze průměrná a přestože je kapela nabitá výbornými muzikanty (za všechny můžeme jmenovat kytaristu Satchela), tito jako skladatelé zas tak zdatní nejsou. Zapomeňte proto na to, že tahle čtveřice může někdy být nástupcem Mötley Crüe, Poison nebo Guns N`Roses. K tomu je totiž zapotřebí více než směšné paruky, oplzlé texty a klipy, nad kterými puritán lomí rukama. I když na ně část příznivců hair metalu nedá dopustit, je nutné si přiznat, že jejich hudba není nijak objevná a skvělá, jak o sobě kapela ráda tvrdí.
Když se projedeme po jejich diskografii, zjistíme, že všechno, co kdy kapela chtěla říct, bylo zaznamenáno na debutu "Feel The Steel". Tam se všechno ještě dalo pochopit a brát jejich tvorbu s humorem.
Steel Panther sice nejsou z té sorty, že by se brali vážně a svou hudbu předkládali jako bůhvíjaké umění, ale když na dvojce "Balls Out" přišli se stejným mustrem, už to bylo vtipnější o poznání méně. "All You Can Eat" už byl vyloženě průser a minulou "Lower The Bar" zachránilo několik slušných skladeb. Že by se nakonec Steel Panther naučili psát neotřelé hity? Ne, to opravdu ne... Jako důkaz tu stojí novinka s otřesným názvem "Heavy Metal Rules".
Je přesně taková, jaká se od Steel Panther čeká. Je skvěle zahraná, Michaelem Starrem slušně odzpívaná (když vezmeme v potaz jeho ne až tak úplně zajímavý hlas), ale opět plná průměrných skladeb, které si hrají na největší hity planety, ale když je prokouknete, nezůstane z nich vůbec nic. Novinka není tak blbá, jako byla "All You Can Eat", z té se Steel panther už asi poučili, ale pořád je tak klišovitá, plná hloupých textů, že už to snad ani není sranda. Pilotní singl "Fuck Everybody" sice může trochu zafungovat, protože jeho refrén patří na desce k těm nejzdařilejším, ale kapela své snažení hned na to rozcupuje na kusy s příšernou unylou titulní věcí.
Najdeme zde momenty, které stojí za poslech. Mezi ně, kromě "Fuck Everybody" můžeme zařadit "I`m Not Your Bitch" nebo "Let`s Get High Tonight", kde Steel Panther zní tak, že by mohli dokázat přesvědčit náročnějšího posluchače. Úplně k zahození není "Sneaky Little Bitch", ani ne tak pro svůj alternativně znějící riff, ale pro melodickou linku v refrénu, která je dobře zapamatovatelná bez toho, aby jí bylo nutné označit za vlezlou. Úplně špatně nezní ani poslední "I Ain`t Buying What Your Selling", což je akustická balada, která má nápadité kytarové motivy a dobrou Starrovu pěveckou linku. Ovšem to je asi tak všechno. Zbytek skladeb víceméně nestojí za moc, ale to je fakt, který příznivcům kapely rozhodně vadit nebude, protože jsou na to už léta zvyklí.
Steel Panther tedy nepotěšili, ale ani nezklamali. Pokud se budete chtít zasmát, možná "Heavy Metal Rules" zafunguje, ale pokud chcete slyšet skutečně dobrý hair metal, sáhněte někam úplně jinam.
|
