Vrch, na kterém byl podle bible ukřižován Ježíš Kristus, je zřejmě zároveň ideální jménem pro metalovou kapelu. Pod tímto názvem jsem našel asi dvacet skupin plus několik dalších, které mají zmíněný vrch alespoň jako součást delšího pojmenování. Golgotha se jmenuje i doom metalová skupina ze Španělska, kterou tvoří tři chlapíci a svůj počátek datuje do roku 1992. Jejich hudební kariéru provází veliké mezery mezi vydanými deskami. Do roku 1998 Golgotha vydala dvě řadové desky a pak se sedm let čekalo na třetí. To je však pouhá chvilka v porovnání s pauzou mezi třetím a čtvrtým albem. Čtrnáct let to kapele trvalo! Je pravda, že během své existence se několikrát rozpadli a tak je nové album svým způsobem reunionem (kterému předcházelo loňské EP „Arise“).
„Erasing The Past“ nabídne třičtvrtě hodinku ve společnosti kvalitního doom metalu, okořeněného o vydatnou dávku gotiky. Asi takto by se jednoduše dala nahrávka charakterizovat. Osmička skladeb je ukázkou zkušeností, které Goltgotha za roky nasbírala.
Začátek desky a tedy i první skladby „The Way To Your Soul“ je sice tradičně doomově pomalý a zatěžkaný, ale Golgotha rozhodně nepatří mezi kapely, které by chtěly posluchače „trápit“ nekonečnými pohřebními tóny a pomalým tempem. Na to je Golgotha dosti důrazná a ráda ponouká k headbangingu. Střídá tvrdé polohy okořeněné growlingem s těmi melodickými, jež doprovází čistý zpěv (většinou baryton) a gotická atmosféra. Chvílemi kapela upomene na starou tvorbu Crematory, jindy zas například na své krajany Helevorn.
„Disorted Tears“ je vcelku přímočará věc, která představuje Golgothu jako kapelu, která chce být zábavná a hitová. Střední tempo, jednoduché, ale chytlavé riffy a tradiční střídání drsného a čistého zpěvu. Tady si Golgotha vzala inspiraci v Moonspell.
„Erasing The Past“ i nadále pokračuje ve stejném stylu a posluchači nabídne takřka rovnoměrný podíl doom metalu a gotiky. Šikovně střídá pomalé a rychlejší skladby. Ačkoliv deska již prakticky ničím nepřekvapí, skladatelsky je velice dobrá, protože písně jsou zkrátka a jednoduše chytlavé. Golgotha nabídne dobré muzikantské výkony, ačkoliv patrně nic, co by vás vyhodilo z křesla. Totéž se dá říct o zpěvu.
Vrcholem alba je nejdelší kousek desky – osmiminutová titulní skladba, která nabídne to, co kapelu zdobí. Hezké melodie, solidní zpěv a dobře zvládnuté riffy, které potěší každého fanouška žánru. Skladba navíc výborně graduje. Znalce doom metalu album nijak nešokuje, přesto jisté vybočení tu je. A to v podobě závěrečné skladby „Land Of Defeat“. Ta zaujme zvláštním refrénem, připomíná svou melodií velice staré lidové písně. Jedná se o drobnost, který je ale důkazem toho, že Golgotha rozhodně není tuctová kapela.
„Erasing The Past“ není úžasné přelomové dílo. Není ani zásadně originální. Jedná se však o velice chytlavou desku, která baví a poslouchá se jedna radost. Ostatně samotná radost z hraní jako by z nahrávky přímo zářila. Pokud jste fanoušky gothic/doom metalu, pak pro vás není co řešit. „Erasing The Past“ je zatraceně kvalitní album.
|
