TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




PUDDLE OF MUDD - Welcome To Galvania

Co dnes zbylo z dřívější slávy pohrobků grungeového hnutí Puddle Of Mudd, kteří si v novém tisíciletí mysleli, že nejvíce in je styl Kurta Cobaina a sound Nirvany z dob "Nevermind"? Pravděpodobně jen singl "She Hates Me", o kterém si nezasvěcení mohou myslet, že se jedná o utajenou skladbu Nirvany a pestrobarevný trestní rejstřík zpěváka Wese Scantlina, který si myslí, že eskapády od násilností až po drogové delikty jsou stále v kurzu. Nejsou a zpěvák na to několikrát dojel a skoro s ním skončila i kdysi nadějná kariéra Puddle Of Mudd. Deset let, během kterých se sestava kapely dokonale rozklížila, nedal o sobě Scantlin vědět a už se počítalo s tím, že album "Volume 4: Songs In The Key Of Love & Hate" z roku 2009 bude tím posledním.

Přitom ze začátku kariéry měli Puddle Of Mudd docela našlápnuto a debut "Come Clean" z roku 2001, který v sobě ukrýval zmíněnou "She Hates Me", získal několikanásobné platinové ocenění. Puddle Of Mudd se tehdy zařadili po bok Creed, a dalo se na ně pohlížet jako na ty, kteří zachrání grunge a vrátí jej na výsluní. "Life On Display" však žádný velký hit už neobsahovalo, navíc grunge jako takový už byl v roce 2003 docela mimo mísu. S Puddle Of Mudd to začalo jít z kopce. Za minulé desetiletí stihli vydat ještě další dvě desky, které sice naplňovaly formuli o dobře odvedeném řemesle, ovšem ničím nijak zvlášť neoslňovali. Kapela zkrátka potvrdila svou pověst jednohitových zázraků, kteří kdysi měli štěstí, ovšem výrazný talent po vzoru Kurta Cobaina jim chybí.

Od problematického Scantlina, jehož problémy se zákonem se začaly po roce 2010 ještě zvyšovat, utekli všichni spoluhráči a Puddle Of Mudd byli v troskách. V roce 2014 sice došlo k představení nové sestavy, ale o tom, že by Puddle Of Mudd začali fungovat na stejné úrovni jako v minulé desetiletce, si kapela mohla nechat jen zdát. Scantlin nakonec údajně vzal rozum do hrsti a po svém zatčení v roce 2017, kdy na losangeleském letišti mával zbraní, začal brát svou kapelu opět vážně. Výsledkem je comebacková deska "Welcome To Galvania". Album sice nijak zvlášť výjimečné, ale docela překvapivé. Tedy hlavně tím, že vůbec vyšlo.

Puddle Of Mudd, přestože jsou dnes ze tří čtvrtin jinou kapelou než v dobách své největší slávy, se na něm nijak zvlášť nemění. Svůj zvuk nastavili tak, aby vyhovoval podmínkám roku 2019, ale zároveň si ponechali svůj typický výraz, kdy Scantlin opět evokuje Kurta Cobaina a rukopis, který tak trochu opisuje od téhož umělce. "Welcome To Galvania" tak znovu připomíná dobu první poloviny devadesátých let, opět se obrací k seattleskému hnutí a reflektuje dění té doby. Navíc obsahuje i několik opravdu dobrých skladeb, které sice nikdy nebudou mít takový dopad jako "She Hates Me", ale které zaručí, že se o Puddle Of Mudd nebude mluvit jako o vyčerpané kapele, která podlehla manýrům svého problematického frontmana a není schopna dát dohromady dobrou skladbu.

O tom nepřesvědčí jen singl "Uh Oh", od kterého se hitové ambice tak trochu čekaly, ale i několik dalších. Staré fanoušky rozhodně potěší dvojice "Diseased Almost" a "My Kind Of Crazy", když první z nich je nervní a tvrdá skladba, která nepostrádá údernost v refrénu a dobře napsanou sloku. Druhá věc je naopak vcelku mainstreamovou položkou, která překračuje hranice grunge a směřuje až někam k pop metalu a stadionovému rocku. Po tom pokukuje i "Kiss It All Goodbye" (zde Scantlin evokuje Cobaina asi nejvíce z celé desky), ovšem s tím rozdílem, že zde půdu pro silný refrén připravuje disharmonická sloka, která leccos dluží Alice In Chains. Ale to už je u Puddle Of Mudd taková tradice, tahle parta byla s původností vždycky trochu na štíru. Možná tak nejpřekvapivější je závěrečná gradující "Slideaway", která po křehkém akustickém úvodu roste do úderné kompozice, vybuchující ve zneklidňujícím refrénu.

"Welcome To Galvania" není špatné album, přestože od Scantlina se už žádné velké zázraky nečekaly. Není samozřejmě nejlepším dílem kapely, protože tuhle pozici si pro sebe navždy uzurpuje "Come Clean". Novinka je však dílem, které kapele nebude dělat ostudu a do druhého začátku jim může sloužit jako dobrá výchozí pozice.

Jan Skala             


www.puddleofmudd.com

YouTube ukázka - Uh Oh

Seznam skladeb:
1. You Don`t Know
2. Uh Oh
3. Go To Hell
4. Diseased Almost
5. My Kind Of Crazy
6. Time Of Our Lives
7. Sunshine
8. Just Tell Me
9. Kiss It All Goodbye
10. Slide Away
11. Uh Oh (Come Clean Version)

Sestava:
Wes Scantlin - zpěv, kytara
Matt Fuller - kytara
Michael John Adams - baskytara
Dave Moreno - bicí

Rok vydání: 2019
Čas: 41:00
Label: Pavement Records
Země: USA
Žánr: grunge

Diskografie:
2001 - Come Clean
2003 - Life On Display
2007 - Famous
2009 - Volume 4: Songs In The Key Of Love & Hate
2019 - Welcome To Galvania

Foto: archiv kapely


Vydáno: 01.11.2019
Přečteno: 931x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09076 sekund.