Švédská Rexoria si o naši přízeň říká pouhý rok po debutu "Queen Of Light". Na něm byla sympatická melodická přímočarost, která šla ideálně dohromady se správně oprásklým projevem zpěvačky Fridy Ohlin. A obě přednosti zůstávají přítomny také na novém počinu "Ice Breaker", přestože to úplně neplatí pro album jako celek.
Až do titulní písně jde v podstatě o dílo dvou tváří, kdy se pravidelně střídají dobré a slabé příspěvky. Úvodní "Velvet Heroes" zaujme vícehlasným refrénem a posléze i svěží sólovou kreací. V navazující "Fight The Demons" dojde k refrénovému flirtu s populárními synťáky a machistickými vokály, což vede k drastickému poklesu kvality. Poté uslyšíme příjemnou baladu "Endless Night" a vzápětí nezajímavou šlapačku "Into The Wild". "Reach For The Heavens In Time" přijde s rychlým tempem, po kterém se hezky povozí chytlavé melodické motivy, v refrénu titulky si ale Švédové zase zavdají s rádoby vysvalenou náladou a jakost jde strmě dolů.
Po křehkém intermezzu "Wind And Rain" se už situace stabilizuje a druhá polovina disku přinese slušné ("The Rise Of The Phoenix", "The Raging Thunder") a velmi dobré položky, z nichž je nutno vypíchnout heavy-speedovky "Brothers Of Asgaard" a "Roaring", která je díky celostně svěžímu náboji nejlepším momentem díla. Jeho kvalitativní nevyváženost nicméně nedovoluje udělit vyšší nežli šestibodové hodnocení.
|
