Pohrobci Nové vlny britského heavy metalu Angel Witch žijí. Tedy alespoň jejich letitý frontman Kevin Heybourne, který je zároveň jediným původním členem kapely, jež kdysi svým bezejmenným debutem z roku 1980 uhranula Larse Ulricha. Tehdy bylo u Angel Witch všechno v nejlepším pořádku. Byli mladí, měli na kontě výbušný debutový materiál a tudíž i stejnou startovní pozici jako Iron Maiden, Def Leppard nebo Saxon. Měli smůlu na vydavatelskou firmu, která jejich druhý materiál "Screamin`n`Bleedin`" pozdržela několik let a když na něm kapela ukázala, že se za pět let vůbec nikam neposunula, lámaly nad ní zástupy dřívějších fanoušků hůl.
A ten stav vlastně dosd setrvává. Rozhodně nepomohla dlouhá tvůrčí pauza a dva rozpady, kdy mezi třetí albem "Frontal Assault" a comebackovou deskou "As Above, So Below" leží dlouhých šestadvacet let. Pravidlem bývá, že když se kapela vrátí po takové době s novým materiálem, jedná se o naprostý comeback ke kořenům, protože většinou původní členy popadne taková nostalgie po starých zlatých časech, že jí nedokáží odolat a hrají podle pravidel doby, kdy byli na vrcholu. U Angel Witch to znamená návrat o čtyřicet let zpět... A tohle je přesně ten problém, nejen jejich, ale většiny kapel Nové vlny britského heavy metalu, jejichž reuniony se v této desetiletce rozrostly jako houby po dešti. Výsledek je většinou stejný. Vypustí sice slušně nazvučený, ovšem zoufale předpotopní heavymetalovou nahrávku, která nedosáhne ani kvalit jejich raných nahrávek. U Angel Witch se tak stalo v roce 2012 a těžko čekat, že tomu bude jinak v současnosti.
S Angel Witch to v případě novinky "Angel Of Light" není tak jednoznačné. Bylo by samozřejmě nejjednodušší smést nahrávku ze stolu s tím, že nepřináší nic nového, že energie kapely už není taková, jako bývala a že je vlastně úplně zbytečné, že vyšla. "Angel Of Light" ale tak úplně špatná nahrávka není. Špičková rovněž ne, to by vzhledem ke kapelním možnostem a talentu zainteresovaných muzikantů nebylo možné, ale přece jen je na tom lépe, než minulá "As Above, So Below". Angel Witch totiž nabrali trochu větru do svých plachet a díky tomu zní "Angel Of Light" i přes otřepané nápady svěžeji a energičtěji.
Deska jede samozřejmě přesně podle léta daného mustru, takže tři úvodní skladby "Don`t Turn Your Back", "Death From Andromeda" a "We Are Damned" střídá dramatičtější "The Night Is Calling", jež sice začne v pomalejším, epičtějším tempu, ale postupně graduje do heavymetalového kvapíku. Přesně tenhle styl skladeb byl příznačný pro britské metalové hnutí začátku osmdesátých let. Podobnou strukturu pak má "Condemned", kterou uvozují zatěžkané sabbathovské riffy, směřující až někam k bahnu doom metalu, ale rázný předěl opět rozjede typická heavymetalová kolečka. Ambiciózně zní titulní "Angel Of Death" jež disponuje ponurou atmosférou, kterou se proplétají zlověstná kytarová sóla a Heybourne zde podává asi nejlepší výkon z celé desky. Jeho hlas samozřejmě je limitován rozsahem a není tak charismatický jako projev dávných souputníků Halforda, Dickinsona nebo Elliotta, ovšem pro potřeby Angel Witch byl jeho zpěv vždy dostačující.
"Angel Of Light" není samozřejmě bůhvíjakou nahrávkou. Spíše je určena dávným pamětníkům, kteří pravděpodobně její kvality ocení a a budou moci uznat, že tentokrát mají co do činění s kolekcí lepší, než byla její předchůdkyně. Ovšem ani novinka nezaručuje to, že by Angel Witch měli ještě někdy přijít se skutečně skvělou deskou.
|
