Svého času platila hardrocková formace Helix z kanadského Ontaria za velice slušnou partu, která svůj prvotní výraz po vzoru sedmdesátkových hrdinů převedla přes práh doby a začátkem osmdesátých let otočila kormidlo k tehdy modernějšímu heavy metalu. Průlomové album "No Rest For The Wicked" ze třiaosmdesátého z nich udělalo (alespoň v jejich domovině) hvězdy první kategorie a celá osmdesátá léta se Helix vezli na vlně úspěchu, protože zmíněnou desku dokázali podpořit dalšími zdařilými počiny "Long Way To Heaven" nebo "Wild In The Streets" a zdálo se, že hvězda Helix poroste ještě výše. Ovšem všechno se během několika měsíců zhroutilo jako domeček z karet.
Nejprve kapela musela čelit nastupující grungemánii a aby toho nebylo málo, v červenci 1992 přišel při dopravní nehodě o život kytarista Paul Hackman, který byl pro kapelu spolu se zpěvákem Brian Vollmerem tím nejdůležitějším členem a skladatelem. První deska po jeho smrti "It`s A Business Doing Pleasure" zoufale propadla a nad Helix se na celá devadesátá léta zavřela voda. Konec to nebyl, protože od roku 2004 je kapela opět mezi živými, pilně koncertuje, vydává nová alba, ovšem o tom, co znamenala v osmdesátých letech si může nechat jen zdát. Její novodobé počiny se kvalitativně nemohou srovnat z deskami ze zlatého období a jen dokazují, jak důležitým členem pro Helix Hackman byl.
Proč by to u novinky "Old School" mělo být jinak? Důvod je vlastně jen jediný. "Old School" je sice nová deska kapely, ovšem neobsahuje úplně nové věci. Pokud se podíváme do informací o albu, překvapivě zjistíme, že vedle Vollmera je jako druhý skladatel uveden právě Paul Hackman. Ne, není to tisková chyba, "Old School" obsahuje skladby, které ležely dávno v šuplíku a které napsal Vollmer s Hackmanem ještě za kytaristova života. Z toho je jasné, jak asi Helix model 2019 budou znít. Ano, přesně jako v osmdesátých letech, přestože nové album nahrávali už s pomocí soudobých technologií. Pryč jsou tedy doby nesmyslného alba "A Heavy Mental Christmas" či trochu upachtěných, křečovitých počinů "Vagabond Bones" nebo "Bastards Of The Blues". Zde se hraje přesně tak, jak to příznivci Helix chtějí slyšet.
Je znát, zejména v úvodní "Coming Back With Bigger Guns", že Vollmerův hlas už léta doznává jisté únavy, ale hned s další "Whiskey Bent & Hell Bound" je všechno v naprostém pořádku a kapela hraje jako v těch nejlepších letech. Nápady zde samozřejmě jsou, protože se rozhodně nejedná o žádné skladby, které by byly vyřazené jako méně dobré, ale spíše o sbírku nápadů, na které už během Hackmanova života nedošlo. Proto "Old School" zní až nečekaně svěže a kapela (v dnešní sestavě) hraje skoro stejně uvolněně jako kdysi. Proto jsou zde potenciální hity jako zmíněná "Whiskey Bent & Hell Bound" nebo výborná dvojice "If Tears Could Talk" a "Tie Me Down", ze kterých je znovu cítit dávný potenciál. Zaujme i staromilská, jižanským rockem načichlá "Southern Comfort" a dokonce i závěrečná klavírní balada "Cheers", která působí vzhledem k okolnostem desky velmi emotivně.
"Old School" je velmi příjemné retro, které osvěžuje pozdní diskografii Helix. Není to cesta, kterou by se kapela v budoucnosti mohla vydat, ale jméno Helix díky této nahrávce září zase o něco více než v předchozích letech.
|
