Lacuna Coil jsou už léta nejúspěšnější Italskou metalovou kapelou. Poctivě si piplají svůj styl a představují pro své fanoušky jistotu. Nyní servírují své deváté album, které nese jméno „Black Anima“ a zdobí jej mystický obal. Deska navazuje na úspěch tři roky staré „Delirium“. Ta přinesla větší důraz na moderní, místy téměř coreový či djentový projev a vydařenou kooperaci mezi oběma zpěváky, když nádherný hlas Cristiny se střídal s Andreovým řevem a chraplákem.
Podobné postupy naleznete i na „Black Anima“. Kapela tentokrát neměla v úmyslu svůj styl měnit, ale to vůbec není na škodu. Album je oproti svému předchůdci více sevřenější a posluchač má pocit, že neposlouchá deset písní, ale jeden velký celek. Změn je jen malinko - Lacuna Coil ještě lehce přitvrdila a Andrea už téměř nevyužívá čistý zpěv, naopak se zcela soustředí na growl a scream.
Pokud něco opravdu překvapí, pak je to úvodní skladba „Anima Nera“. Má funkci intra, ale dá se brát i jako samostatná píseň. Nabídne zvláštní atmosféru a hudbu tvoří jen klávesy a nenápadná kytara v pozadí. Pozornost strhává nezvyklý zpěv Cristiny, která jako by chtěla nakouknout do pop music. Její hlas je jiný a spíš byste tipovali, že jste si omylem pustili album nějaké r´n´b zpěvačky. Působivý úvod nahrávky podtrhne „Sword Of Anger“. Nejprve zní totiž Andreův growl a teprve pak následuje riffová masáž. Moderní djentové kytary zní výtečně. Následně skladba nabídne klasické „Lacuna Coil“ melodie a rovněž Cristina působí tak, jak ji znáte.
„Reckless“ je o něco více elektroničtější a místy připomíná starý nu-metal ve stylu Korn. Zajímavý je jednoduchý, ale působivý riff, který zní jak nastartovaná crossová motorka.
S „Layers Of Fear“ přichází největší pecka alba. Chvilku svižná úderka, chvilku meshuggah inferno, ale většinu času gotický hit. Andrea si zde vyloženě užívá možnost pořádně si zagrowlovat, Cristina zní jako nějaká královna. Píseň vrcholí nesmírně epickou pasáží, ze které vám možná bude projíždět mráz po zádech. „Apocalypse“ se dá označit za zcela typickou píseň Lacuny Coil a mohla by být i na nějakém starším albu. „Now Or Never“ pro změnu představuje jednu z nejtvrdších kousků v diskografii Italů. Sloky jsou nesmírně agresivní, Cristina v refrénu přináší nosnou melodii a alespoň částečné zjemnění. Přesto i ona dostane možnost ukázat svůj agresivnější projev.
Agrese a melodie se střídají i nadále. Fungující postup se nemění, „Under The Surface“ drtí a působí skutečně nesmlouvavě, „Veneficum“ vezme posluchače hlouběji do gotického světa, což podporuje i využití latiny a celková atmosféra. Skladba působí tajemně, dobrodružně a také velmi epicky. Závěr desky trochu vyváží předchozí „tvrďárny“ a vrací se směrem do minulosti kapely. Zaujme především „Save Me“ s úžasným a velice chytlavým refrénem. Nahrávku uzavírá titulní skladba, která navazuje na tu úvodní (však „Black Anima“ znamená to samé, co „Anima Nera“). Dominují především klávesy. „Zvonečkový“ motiv vás bude provázet celým songem. Skladba působí velice zvláštně, mysticky až okultně, v každém případě jde o působivé ukončení alba.
„Black Anima“ je skvělé moderní album, které pořádně kouše. I přes hudební kvalitu je potřeba vyzdvihnout skvělou práci obou zpěváků. Nejenže mezi sebou výtečně kooperují, ale především oba dokáží předat opravdové emoce. I díky tomu nepůsobí „Black Anima“ jen jako produkt, ale jako umělecké sdělení. Zároveň jsou oba zpěváci velice variabilní ve svém projevu a tak nedochází k brzkému oposlouchání. Album skvěle navázalo na předchozí „Delirium“. „Black Anima“ nemá ambice předvést něco úžasně novátorského, ale prostě nabídnout posluchači výborně složenou desku. A to se podařilo.
|
