Přestože se v současné době mluví o tom, že příběh legendární jižanské kapely The Black Crowes bude mít v roce 2020 další pokračování, když bratři Robinsonové najdou znovu společnou řeč, zatím si každý z nich jede na vlastní pěst. Přestože mladší z nich, kytarista Rich Robinson, vydal poslední album "Flux" už před třemi lety a v současné době funguje pod hlavičkou The Magpie Salute spolu s dalšími bývalými členy The Black Crowes, frontman Chris Robinson nejenže se účastní zkoušek na comeback domovské kapely, ale stále vede i svou vlastní formaci Chris Robinson Brotherhood. V té je (podle vlastních slov) šťastný a i když dojde k znovusjednocení The Black Crowes, rozhodně jí nechce hodit přes palubu. A to i přesto, že krátce po vydání novinky spáchal sebevraždu kytarista Neal Casal, který byl členem party od jejího založení.
Chris Robinson Brotherhood už fungovali za existence The Black Crowes a zpěvák si tím léčil nefungující komunikaci v kapele a špatné vztahy se svým bratrem. To, že potřebuje tvořit novou hudbu, byť za hranicemi teritoria The Black Crowes, dokázal velmi brzy a novinka "Servants Of The Sun" je po osmi letech existence této kapely už sedmou deskou. To je docela úctyhodné číslo, obzvlášť když si uvědomíme, že The Black Crowes za třicet let své existence vyplodili jen o jednu desku víc. Na Chrisovi byla ihned cítit uvolněnost, když se mu rozvázaly ruce od povinností, hádek a problémů s vydavatelskými firmami. Přestože "Servants Of The Sun" není stěžejní dílo jeho kariéry, ani nebude tím nejlepším v diskografii jeho současné formace, stále se jedná o porci dobré muziky. Takové, na jakou jsou fanoušci od tohoto umělci zvyklí.
Stylově jsou totiž Chris Robinson Brotherhood ukotveni už dávno. Vycházejí z toho, co světu dali The Black Crowes, ovšem postrádají takovou porci hitovosti. Jsou ještě více pohrouženi do jižanského rocku a blues, kde není místo pro hity jako "She Talks To Angels", "Remedy" nebo "Hard To Handle". Tahle kapela totiž nahrává poctivá, stylově dobře vyvážená alba, ovšem žádné větší hitové ambice nejeví. Taková je i novinka... Je prosluněná, hravá a skvěle zahraná. Přesto se zdá, že si Chris oproti minulé "Barefoot In The Head" vybírá trochu slabší chvilku, protože jednotlivé skladby netáhnou tolik jako minulé.
Přesto se ale jeho fanoušci nemusejí bát, protože ani "Servants Of The Sun" nepadá pod laťku kvality a opět se jedná o album, které bude v diskografii tohoto sympatického vousáče jistotou. Přestože to nejlepší se na něm odehrává zhruba v polovině ve skladbách "Venus In Chrome" a "Stars Fell On California", kde kapela dala větší průchod uvolněnosti a nabízí skutečně podařené momenty a zejména silné refrény, k zahození není ani samotný start, když úvodní "Some Earthly Delight" rázně ukáže, zač toho bude na tomhle albu loket. I když možná tentokrát ubývá více bluesových momentů a kapela se věnuje spíše čistému jižanskému rocku nebo jej míchá s country, o žádný stylový výlet se rozhodně nejedná. A to i přes závěrečný psychedelický kus "A Smiling Epitaph".
Chris Robinson věrností vlastnímu stylu jen dokazuje, že nadcházející comeback The Black Crowes nebude jen o třískání peněz z dávné slávy, která kulminovala někdy před pětadvaceti lety. Chris je totiž umělec, který hudbu potřebuje a fanoušci mu to svou náklonností oplácí. "Servants Of The Sun" mu sice mnoho nových nepřinese, ovšem o ztrátu byť jediného starého mít strach rozhodně nemusí.
|
