Vlastně se nic tak zásadního nezměnilo. Koncept druhého alba Europe byl pojat obdobně jako debut – devět Tempestových kompozic (že se Europe ještě stále vraceli do své minulosti svědčí fakt, že ta nejdůraznější z nich pocházela ještě z „předevropské“ doby a na jejím vzniku se podílel baskytarista Marcel Jacob, jež v řadách kapely asi nejvíc proslul krátkodobým střídáním s Johnem Levénem u Europe a Yngwiho Malmsteena) a jedna Norumova instrumentálka. Jen se to všechno posunulo o slušný krok vpřed – kapela, v době nahrávání ještě ve stejném složení jako na debutu, byla značně sehranější, melodické nápady daleko důkladněji opracované a přístupnější, přičemž jejich finální podoba už zdaleka nevypadala tak naivně, zvukově vše srovnané do latě, čisté, přehledné a příjemně důrazné.
Byť bylo „Wings Of Tomorrow“ plné akčních rockovek, největší ohlas nakonec sklidila citlivá polobalada „Open Your Heart“, která se z úvodní odzbrojující dojemnosti rozsvítí do zpěvně optimistického refrénu s nasládlými sbory. Snad tahle proměnlivost způsobila, že z pomalejších skladeb dominovalo „Open Your Heart“ před jemňoučkou (a opět skvěle vypointovanou) baladou „Dreamer“, v níž spojení piána a procítěného Tempestova hlasu je znovu velmi chutné. Obě pomalejší skladby nemají chybu, to zásadnější lze přece jen objevit v rychlejších položkách. Už jen z toho pohledu, že (zatím ještě bez extrémně důležitého příspěvku kláves) už na této desce lze jasně vysledovat, kam Europe směřují. Ať už jde o nejtvrdší a nejdivočejší kousek alba „Scream Of Anger“ s ukřičeným Tempestem a nervní Norumovou kytarou, otvírák „Stormwind“ s podobnou atmosférou, jako vstup do minulé desky, výrazná „Lyin` Eyes“, vygradovaná do vyřvatelného refrénu a v kytarovém sóle vyhrocená na maximum, houževnatou a zemitější „Treated By Again“, nebo další geniální instrumentálku „Aphasia“, aneb Norumovu lekci, kterak z velmi jednoduchého motivu udělat parádní dobrodružství.
Jasně, že následující album „The Final Countdown“ překonat nelze. Ovšem „Wings Of Tomorrow nabídne podobný zážitek. Je sice méně okázalé, ale stejně tak je nabité ohromnou energií, výbornými výkony a skvělými nápady. Start k finálnímu odpočítávání před největším vrcholem kariéry Europe však přinesl i dvě zásadní změny v sestavě – Tonyho Rena, jehož údajně již ve studiu vystřídala bicí mašinka, nahradil Ian Haugland a v průběhu turné se stálým členem kapely stal klávesista Mic Michaeli. Kdo v tu chvíli mohl čekat, že jeho angažmá a tím větší důraz na klávesy bude příčinou ještě jedné zásadní změny v sestavě („…this is the price I have to pay…“ – „Scream Of Anger“) ?
|
