Asi každý fanoušek psy-coru, jak svůj hudební styl definuje parta vzniklá kolem Jiřího „Dymo“ Urbana, může říct, že kapela Dymytry patří mezi hlavní tahouny české metalové scény. Své postavení si kapela vydobyla i díky spojení s Arakainem, zmíněný Dymo je synem kytaristy Jiřího Urbana – zakládajícího člena této legendy. Od založení DM3 uplynulo více než patnáct let, první polovina existence kapely je spojena pouze s jedním EP a jednou demo nahrávkou, změna přišla v roce 2010, kdy vyšla první studiovka „Neser“ a od té doby Dymytry vydávají alba jako na běžícím páse. V letošním roce kapela představuje již páté album „Revolter“, jehož produkce se ujal Kristian „Kohle“ Kohlmannslehner. Na novince je nejznatelnější posun bicích, které má na svědomí Miloš „Mildor“ Meier. Hlavní je důraz na bicí sóla, pro která je ve většině songů záměrně spousta prostoru.
Titulní „Revolter“, je energický, svižný, plný výborných kytarových riffů. Celou skladbou je dokonale slyšet přítomnost bicích, hlavně kopáků. Zajímavé na celé písni je zpěv, kterého se účastní i další členové kapely, díky čemuž „Revolter“ parádně odsejpá. Text je napsaný skvěle, fanouška osloví svou vážností, která je ovšem brána s určitou mírou nadsázky. Ve stejném tempu se drží i následující „Zůstaň stejná“, která ale oproti předešlému surovému metalu obsahuje i elektronický (dost možná klávesový) podkres, v jehož tempu opět exceluje Mildor. Kytary jsou posunuty o úroveň níž, přesto do písně neodmyslitelně patří. Skladba je z těch, které byly zveřejněny ještě před vydáním desky spolu s klipem, ve kterém si hlavní roli střihla Fabiana Bytyqi – česká mistryně světa v boxu. Pro „Není cesty ven“ kapela zvolila v poslední době hodně diskutované ekologické téma. Protheus se nás v refrénu snaží varovat: „Věcí řád chápat nebudem a časomíra běží, pro naši pýchu pláče Zem, dává nám varovný znamení, a časomíra běží, jsme ztraceni.“ Začátek písně je plně v rukou Mildora, který okamžitě udává rychlé tempo. To provází píseň po celou dobu, jen při refrénu se trochu zvolní.
Je jen málo případů (napadá mě snad jen legendární "Painkiller" od Judas Priest) kdy by se stalo, že na desce jsou jen dokonalé kousky. Čtvrtá píseň „Komu zvoní hrana“ je nejslabší částí alba, ovšem je důležité říci, že se nejedná o odpad nebo „výplňovku“, ale v porovnání se zbytkem je song méně zábavný s minimem nových prvků. Skladba je oproti předešlým pomalejší a opět s klávesovým základem, který jako jediný píseň trochu ozvláštňuje. Následující "Volám jmén tvý" zní trochu baladově, a to hlavně v refrénu. V písni je dobře slyšet baskytara, která skvěle sedí do pomalejšího tempa. Na desce došlo i na thrash metal, i když samozřejmě s trochou té elektroniky a dubstepu, bez toho by to ani nebyli Dymytry. Thrashovka „Pot a krev“ je vlastně takovým poděkováním pro fanoušky kapely. V refrénu je to jasně znát, kdy Protheus přímo zpívá: „Pot a krev, celejch patnáct let, díky že jste při nás stáli, pot a krev, vlezem ti do hlavy, společně jsme monstrum, co nikdo nezastaví“. Celé písni dominují řezavé kytarové rify, jak je pro thrash typické.
Inspirací pro píseň „300“ je bitva u Thermopyl. K písni lze dodat snad jediné – Neprojdou. Dokonale pochopí jen ten, kdo ji slyšel, tento slogan tvoří důležitou část refrénu. V textu se objevují různé pojmy z řecké mytologie, jako Ikarova křídla, či Damoklův meč. I zde jsou hlavním tahounem bicí, díky kterým je ze songu slyšet samotná bitva. Po agresivní bitvě přijde čas na zpomalení ve skladbě „S nadějí“, která byla vydána již začátkem roku 2018. Parádně se vydařil text i kompozice, a naděje je ze songu bez pochyby cítit. Volnější tempo a genialita textu přiláká i lidi, kteří nejsou úplnými příznivci tvrdší hudby. Ve svižném „Klubu rváčů“. je znovu důraz kladen na bicí, ze kterých jsou slyšet údery, které Protheus zpívá v refrénu: „Pěst, loket, pěst, pěst, loket, pěst, pěst, loket, pěst, pěst, loket, pěst“.
S předposlední skladbou „Pravda a lež“ se tempo opět zpomaluje a opět platí, že skladba je přístupná i „nefanouškům“. Opratě skladby opět drží bicí, které skvěle doplňují táhlé riffy kytar a mírně podporuje baskytara, to všechno je pak podtrhnuté typově jiným zpěvem, než na zbytku desky. Závěr alba patří "Chernobylu". Kapela se s naprostou vážností věnuje katastrofě, která postihla životy nás všech. V písni Dymytry kritizují postup a důvody lidí odpovědných za havárii jaderné elektrárny. Zároveň popisují, co to znamenalo pro zasahující záchranáře, hasiče a vojáky, kteří ani netušili, jaké nebezpečí jim hrozí, a také, co to bude znamenat v budoucnu pro další generace. Hudebně snad poprvé na desce došlo k vyvážení jednotlivých nástrojů a zpěvu. Klip byl posledním, který vyšel ještě před vydáním desky a okamžitě se stal hitem.
Album "Revolter" se vydařilo. V porovnáním se zbytkem diskografie kapely je o několik úrovní výše, a dovolím si tvrdit, že jsme se právě dočkali hudebního vrcholu kariéry tuzemské kapely, která v příštích letech díky své tvorbě možná dosáhne na světovou úroveň. Dymytry si za novinku zaslouží nejvyšší hodnocení. Ale kdo ví, co od Dymytry ještě přijde, proto si nechám drobnou rezervu.
|
